Výlet do USA

Jelikož jsem v Kostarice tak trochu nelegálně, rozuměj – jako turista, bez víza, musím po 90 dnech opustit zemi minimálně na 72 hodin, abych se opět mohl vrátit na dalších 90 dní. Destinaci prvního výletu jsem zvolil USA, jelikož jsem ve státech nikdy nebyl a rád bych tam v budoucnu pracoval :) Měl jsem to štěstí, že Anča ve státech studovala a tak tam zná spoustu lidí u kterých jsme mohli pobýt a ukázali nám kousek svého kraje, svýma očima.

9. října 2014, po desáté večer, když Anče skončila poslední hodina ve škole, mě přišla vyzvednout do baru a pomalu jsme se s krosnami táhli na nádraží v Cartagu. Jelikož je v San José, hlavním městě státu Kostarika, v noci dost nebezpečno, vzali jsme si na ty dva kilometry k dalšímu nádraží raději taxi. Navazující spoj nás měl dovézt až na letiště v Alajuele, jen bylo dost obtížně zjistit, kdy tento spoj jezdí, ostatně jako zjistit jak jezdí jakýkoliv spoj v Kostarice… Taxikář se nám snažil nalhat, že autobus už nejezdí, je moc pozdě a on nás tam doveze – prostě klasika, každý se vás tu snaží okrást. My se ale nenechali a tak nás ten lotr alespoň vysadil asi půl kilometru od nádraží. Cestou jsme se snažili vypadat co nejméně bíle a v pořádku jsme dorazili až k nádraží. Tam jsme našli jediný nejspolehlivější zdroj jízdního řádu – pekaře odnaproti, ten ví, kdy autobus jezdí.

Na letiště jsme dorazili asi v jednu ráno. Letadlo letělo až v 7 ráno. Museli jsme však jet tímto spojem, pokud jsme nechtěli platit za taxi až na letiště majlant. Škola má také řidiče, kteří vás dovezou kamkoliv zdarma, ale chce to rezervaci alespoň měsíc předem. A všichni naši kamarádi, kteří vlastní auto, záhadně onemocněli.

Kostarika USA Costa Rica airport aeropuerto
Měli jsme se střídat ve spaní a hlídání, já ale spal celou noc…

Čekání 6 hodin na letišti zpříjemnila Anča svým výborným banánovým koláčem :)

Opuštění Kostariky nám znepříjemnil fakt, že musíme zaplatit každý 29 USD za opuštění země. Kdo sakra vymyslel takovou stupiditu?

Letěli jsme přes Mexiko do New York, JFK.  Na přestup jsme měli asi 5 hodin a tak jsme se vydali hledat něco k snědku. Když jsme viděli ty ceny, tak nás zamrazilo – 65 $ za sendvič? 120 $ za jídlo v restauraci? To si snad dělají srandu! Když jsme postupně oběhali všechny restaurace a fast foody a zjistili, že je to všude stejné, smířili jsme se s tím, že raději umřeme hlady než abychom podporovali tento zločin! Když nám potom v posledním z obchodů došlo, že se pro mexické pesos používá téměř stejný symbol jako pro dolar, začali jsme jásat a kupovat, co se dalo.

Do New Yorku jsme dorazili asi v 11 večer, místního času. Jak už to tak v USA na letišti bývá, strávili jsme tam další hodinu a půl. Všichni tam byli hrozně nervózní z eboly a hledali mezi turisty nigérijce. Na letišti už na nás čekala Kenza, Anči marocká kamarádka, která přislíbila, že s námi stráví první noc v NY. Vzali jsme si taxík, kterým Kenza přijela za 25 USD, na tutéž cestu zpátky. Během cesty jsme se však od toho lotra dozvěděli, že cesta bude stát 125 USD! A kdybychom si s Kenzou každý nevzali malou lahev vody, nemuseli jsme nakonec platit 141 USD! Kenza nám ale nechtěla kazit náladu a vše zaplatila sama, za to jsme se ji rozhodli vzít na jídlo do centra.

Na Times Square jsem chtěl ochutnat své první pravé Americké jídlo a holky mě ukecaly, abych tu zkusil, jak moc je hnusný McDonald. Evropské franchisy McDonaldu jsou na tom, co se týká kvality jídla, mnohem lépe. V USA je McDonald jen pro chudé a pro turisty, trochu opak našeho. Měli pravdu, je to opravdu hnusné.

Pršelo, my se toulali nočním New Yorkem, šíleně unavení, bez nálady a už jsme jen čekali až se rozední a my pojedeme objednaným busem do Bostonu. New York, město které nikdy nespí? Ani omylem, všechny bary zavřené, všechny fast foody zavřené, a to i na Times square! Nespali jen bezdomovci, protože jim pršelo do domečku.

Times Square Costa Rica Kostarika USA
Times Square

Nakonec jsme ale našli jakousi pekárnu, kde jsme si dali jeden čaj, aby nás nevyhodili. Tam jsem se setkal už s třetím, opravdu milým, američanem. Ty lidi jsou tu opravdu velice milý, vlídní a přátelští! Byl jsem tak moc unavený, že se mi podařilo při rozhovoru s holkami několikrát usnout, už si nepamatuji, o čem jsme to mluvili, ale určitě to bylo něco zajímavého.

Veřejná doprava je tu neskutečně drahá, řídká a trochu stupidní. Z New Yorku jsme chtěli jet do Manchesteru, kam to jede přes Boston. Pokud ale koupíte lístky do Bostonu, tam vystoupíte, počkáte na další bus, nastoupíte, tak lístky vyjdou zhruba na polovinu. A nemluvíme tu o pár korunách jako u nás, ale o ušetření třeba 800 korun. Začíná mi naše MHD opravdu chybět. Jestli ještě někoho uslyším, jak si stěžuje v ČR na dopravu, tak mu zakroutím krkem.

V Bostonu jsme se projeli metrem a trochu se porozhlédli kolem, ten pocit si pamatuji doteď. Boston je nádherné město! Ten pocit ještě posílilo, když jsem tak nádherné město viděl po hnusném San José a nočním páchnoucím New Yorku!

New Hampshire

V Manchesteru nás vyzvedla autem Nancy, mamka Julie, Anči kamarádky. Vzala nás rovnou na nákupy, ze kterých jsem byl tak trochu zklamaný, nebylo to tak levné, jak se povídá. Unavení po nákupech jsme se jeli podívat, kde Nancy pracuje, v místní továrně na kožená pouzdra na pistole. Dělají je dokonce i z krokodýlů, jednu takovou kůži jsme tam i viděli. Amíci jsou zbraněmi opravdu posedlí, zbraně se dokonce prodávají i ve Walmartu, obyčejném supermarketu. Běžně také narazíte podél silnice na obchůdky s náboji. V továrně nás Nancy seznámila s Gordanou a její dcerou, obě z Bosny, které utekly ještě před válkou do USA.

Nancy nás svezla k Leslie domů, do New Bostonu, kde jsme měli strávit několik následujících dní. Leslie je americká mamka Anči, která ji hostovala, když tu Anča studovala. Leslie měla přiletět až pozdě v noci a tak jsme se seznámili s jejím manželem Leem a dětmi Lincolnem a Linneou. Po necelých 3 dnech bez postele, jsem spal jak kotě. V noci jsem se ještě přivítal s Leslie a dostala od nás dárek, kostarickou kávu.

Na druhý den jsem měli v plánu vyrazit s Leslie a dětmi do Meredith, kde mají další velký dům s boathousem u jezera Winnipesaukee. Po chvilce blbnutí jsme vyrazili zase dál, do městečka Sandwich na jakési farmářské slavnosti. Slavnost to byla velká, co se počtu lidí týče, a tak jsme se ztratili. Díky megafonu jsme se opět našli a začali jsme si v klidu užívat slavností, především jídla.

Kostarika costa rica USA turkey leg
Krocaní noha, mňam!

Do New Bostonu jsme se vrátili až k večeru, unavení si sedli, nalili si skvělé víno s Leslie a povídali si.

Druhý den jsme si půjčili nepoužívané Subaru, natankovali šíleně levný benzín a vydali se na výlet sami. První zastávky byla babička Janet, matka Leslie. Má skvělý dům na venkově a obrovský pozemek. Než se Janet připravila na hike, prohlédli jsme si spoustu rodinných fotek a i třeba osobní poděkování od Obamy za podporu při volbách. Hike byl v mírném tempu, ale opravdu obdivuji tuto postarší paní. Každý den sportuje a neustále se učí nové věci, obdivuhodné. Po procházce nás Janet vzala do skvělé malé restaurace na výtečný burger. V restauraci hrál i student umělecké školy, prý celkem obvyklé, chodí si přivydělávat do hospod. Moc příjemně hrál. Moc se mi líbila myšlenka Janet – Dokážu všechno co chci, jen ve svém vlastním tempu.

Další zastávky byly další nákupy, po cestě jsme však uviděli ženskou věznici a nenapadlo nás nic jiného než něco nafotit. Po pár fotkách mě sebrala stráž věznice a já musel na koberečku všechny fotky smazat a prozradit mé iniciály. Po nákupech v Hannafordu jsme se stavili ve větším obchoďáku s oblečením a já si konečně nakoupil skvělé levné oblečení. Bylo to trochu peklo pro Anču, nutil jsem ji, aby mi pomohla s výběrem :)

Večer, po nalezení místa k parkování a ťuknutí auta, jsme se přesunuli do Chop House na večeři s Paulem LeBlancem, prezidentem SNHU (Southern New Hampshire University), univerzity, kde Anča studovala. Na večeři jsem si naprosto užíval. Byla to rozhodně nejhezčí a nejluxusnější restaurace, kde jsem kdy byl, čemuž samozřejmě odpovídaly i ceny. Ochutnal jsem poprvé v životě ústřice, jelikož se jen polykají, tak ani moc nevím, jak chutnaly, ale určitě je vyzkouším znovu, stálo to za to! Také jsem  měl nejlepší a největší steak v mém životě, ani jsem ho nesnědl celý. A pak ještě spoustu dalších chodů…

Autobus do Bostonu odjížděl další den po druhé hodině, po nákupech a skvělém obědu jsme nechali auto u Leslie v práci a vydali se na autobusovou zastávku. Nakonec jsme nastupovali tak spěšně, že si málem Anča nechala mobil a další věci na zastávce, já ji samozřejmě zachránil :P

Jsem rád, že za celou dobu řízení nás nezastavila policie, prý to ani nedělají, dokud neuděláte nějakou botu. Jsem rád, protože jsem si v Kostarice zapomněl řidičák a v USA bych to nerad vysvětloval nebo platil šílenou pokutu.

Boston

Do Bostonu jsme dorazili navečeru, abychom neplatili metro, udělali jsme si větší procházku centrem až do kampusu univerzity, kde bydlí Ally, Anči kamarádka, u které jsme měli několik následujících dní přespávat. Po cestě jsme to vzali skrz Chinatown, kde jsme potkali milého chlapíka, co chtěl pár dolarů na vlak, neměl nic, jelikož ho akorát pustili z vězení.

Po setmění jsme to vzali nočním parkem, opravdu romantika, moc se mi tam líbilo. Vtipní byli i místní vietnamci, kteří krmili zdejší kachny, nejspíš jsme opravdu byli svědky „lovu“ do místní vietnamské restaurace. Později jsme dorazili do areálu kampusu. Koleje tu mají opravdu nádherné, moc se mi tam líbilo, hlavně náš pokoj.

Costa Rica kostarika USA Boston
Bez navigace by to ale nešlo!

Ráno jsme se vydali pěšky do nedaleké galerie na Goya výstavu s Leslie a Anne Sterling. Výstava byla prostě úžasná. Dokonce jsme si obrazy a malby tak moc vychutnávali, že na nás zbytek musel  na konci výstavu asi hodinu čekat než se pokocháme. Z výstavy jsme jeli autem do centra na oběd. Platí se tu opravdu nechutné parkovné, personál je ale velmi milý. Na oběd nás pozvala Anne, měl jsem opravdu skvělý obrovský sendvič a výborné víno ve skvělé restauraci s krásným výhledem, ač napůl pod úrovní chodníku, takový typický styl známý z filmů.

S plným žaludkem jsme se vydali procházkou Bostonem. Jelikož je Boston celkem malý, dá se celkem pohodlně všude dojít pěšky, i když to někdy dlouho trvá. Ale my ten čas měli a skvěle jsme ho využili.

První zastávka, asi nejslavnější IT univerzita světa – MIT v Cambridge, části Bostonu. Z toho místa mám pár fotek, podívali jsme se i dovnitř, jinak je to ale celkem bludiště. Spousta lidí tu má kolo, Boston je taková placka. Upřímně jsem čekal trochu víc, kampus nemá moc zajímavých věcí venku, hlavní budova s obrovským trávníkem mě ovšem učarovala.

Naše cesta pokračovala podél řeky Charles River, kde běhá a jezdí spousta lidí, celé město žije sportem. Nejznámější jsou asi veslaři z Cambridge, kterých jsme taky viděli mraky. Začalo se pomalu stmívat a náš cíl, Harvardova univerzita, byla ještě daleko. Přeci jen jsme tu velikost Bostonu podcenili. Do cíle jsme dorazili řádné unavení a téměř za tmy. Kampus má krásné historické budovy a spoustu zelených míst, ovšem většina z nich je obehnaná provazy a nikde si tu na trávu nesednete, taková škoda.

Na druhý den ráno jsem objednal doporučovanou Duck tour. Měli jsme ukrutné štěstí, že náš řidič byl skvělý vtipálek a nikdo jiný kromě nás dvou nejel, takže jsme měli tu možnost řídit, tedy vlastně kormidlovat, obojživelníka z války ve Vietnamu.

USA Boston Costa rica kostarika
Odezva volantu-kormidla byla skoro 2 vteřiny, takže jsem se tam občas točil jak mig na ledě

Duck tour nám ukázalo plno skvělých míst, která bylo třeba prozkoumat. Už nám ale tolik nepřálo počasí, cestou do přístavu jsme pěkně zmokli a měli jsme chuť zalézt někam do hospody! Na radu místního jsme zalezli do příjemné malé hospůdky a dali si oblíbené onion rings a několik piv :)

Pokračovali jsme v mírném dešti na Boston Bunker hill, super vyhlídku zdarma. Cestou jsme potkali plno nádherných bytů, u kterých bylo z vyhlídky vidět plno střešních teras, bazénků a spoustu dalších featur. Shodli jsme se, že tam bychom chtěli bydlet. Alespoň dokud nám Parker neřekl, kolik tyhle byty stojí…

Cestou zpět jsme viděli dechberoucí západ slunce nad Bostonem. Nádhera. Udělali jsme plno fotek a vrátili se pro Ally a Parkera. S nimi jsme se vydali do hospody, hrál se totiž nějaký důležitý zápas v americkém fotbale. Všichni to tu hrozně prožívají. Byli nadšení, když nám vysvětlovali pravidla. Než nám je ale vysvětlili, zápas už téměř skončil. Bylo to ale super, ta atmosféra! Navíc umocněná pravými buffalo wings s modrým sýrem a celerem.

Po hospodě jsme zašli do liquor storu nakoupit nějaký alkohol a ke kamarádům na byt.

costa rica kostarika usa
Takhle šťastnou jsem si snad ještě neviděl :))

Na druhý den ráno jsme se s Parkerem vydali na druhou největší budovu Bostonu – Prudential Tower. Cena byla však příliš vysoká a tak jsme se na to vykašlali. Raději jsme se poflakovali v knihovně :)

Odpoledne jsme autem sjeli do Bostonského pivovaru Samuel Adams. Překvapilo mě, že vstup je zdarma, dokonce i s ochutnávkou. Prohlídka byla dost zajímavá a stručná, dostali jsme se i na ochutnání surovin používaných k výrobě piva. Někdo byl zase rychlejší a ochutnal i to, k čemu se mělo jen přičichnout. Blé.

Jelikož je tu povolená určitá hranice alkoholu v krvi, ještě jsme autem odjeli. Amores nás nechali v centru, kde jsme chtěli dofotit pár míst. Anča mě vzala do Ben & Jerry’s, nejlepší zmrzlina na světě. Mňam!

Společně jsme jeli autem k Parkově kamarádce Andree na večeři. Večeře byla naprosto luxusní, pizza, brownie a pečené žampiony. Vše uvařeno Andreou, ani nám nevěřila naší chválu, ale nepřeháněl jsem, byla to nejlepší pizza v mém životě. Nesmělo chybět ani skvělé víno ;) Dokonce měli i přístup na střechu, kde jsme trochu blbnuli a prohlíželi noční skyline.

Všichni jsme se vydali do baru, pomocí super aplikace BlueBird. V baru se mi moc nelíbilo. Horní patro naprosté disko, kde nebylo nic slyšet. Dole nuda. Naštěstí jsme tu nudu prolili několika džbánky piva a hned bylo veseleji. Naprosto vyčerpán jsem k ránu usínal s pocitem, že zanedlouho opouštím Boston, který jsem si zamiloval.

New York

Po dlouhé a únavné cestě autobusem jsme byli na poslední zastávce, v Big Apple. Čirou náhodou jsem i potřeboval do Apple Store na opravu mého miláčka… Rozhodli jsme se jít od zastávky až k Central Parku pěšky, se vší bagáží, zvyklí z „malého“ Bostonu. S narvanými batohy jsme se celkem prošli, ale do cíle jsme dorazili. Po neúspěšné schůzce v Apple jsme se sešli s ostatními – Julií, jejím kamarádem, Kenzou, Kubím a Denisou.

Po nákupu sixpacku plzně jsme to zakempili v Central Parku. Bylo ale celkem chladno. V tom pití piva samozřejmě nepomohlo, nebo ano? Každopádně nám to pomohlo v konverzaci, nebo ne? Pivo jsme každopádně museli pít na tajňačku, na veřejnosti se to nesmí, není to jen pitomost ve filmu.

S ostatními jsme se rozloučili a šli si odložit bagáž k Julii a seznámit se s jejími spolubydly, Chrisem a Mikem. Vyčerpaní z cestování jsme ale ještě s Julií podnikli noční procházku New Yorkem, vzala nás na opravdu hezká místa. Jaká to výhoda mít s sebou vždy místňáka. Navíc Julia New York opravdu miluje. Ptal jsem se jí, jestli ji nevadí ten hrozný newyorský zápach, prý ji to začalo dokonce vonět. Člověk si zvykne na vše.

Úžasné také bylo Ground Zero v noci. Hodně lidí to prý zklame, protože to vidí ve dne. V noci to má naprosto jinou atmosféru. Lidi nechávají květiny na vytesaných jménech.

costa rica kostarika usa ground zero
Ground zero – místo, kde původně stála dvojčata před 9/11

Na druhý den ráno jsme měli naplánovanou naprostou nutnost – Sochu svobody. Jak jsme ale čekali, je to šíleně drahé. Jsou lístky na cestu na ostrov, další lístky na ochoz sochy a ještě další na vstup na sochu svobody. A šílené fronty. Spokojili jsme se jen s ostrovem, kde jsme se celkem vyblbnuli při focení.

Další nutná zastávka – Empire State Building s dalším nechutným vysokým vstupným. Ale co? Možná je to poslední možnost se sem podívat. A můžu říct, že to stálo i za ty peníze. Výhled byl naprosto dokonalý. Lidí tam nebylo naštěstí tolik. Opravdu naprosto dechberoucí výhled na celý Manhattan, Jersey, Brooklyn a ještě mnohem dál.

costa rica kostarika usa manhattan empire state building
Pohled na Manhattan z Empire State Building. K nezaplacení.

Následovalo oblíbené procházkování a to přímo v Central Parku, kde jsme začali. Postupně se začalo stmívat a nestačili jsme projít ani celý park, je opravdu obrovský. Zoo jsme už ale nestihli.

Strávili jsme poslední noc u Julie a brzy ráno se vydali na letiště JFK. Tady můžu akorát říct, že horší letiště jsem ještě nepoznal. I za blbý airtrain, tedy letištní metro, se musí platit asi 6 USD, za jednu pitomou zastávku na terminál. Opravdu stupidní. Navíc za checkinem téměř nic není. Jen naprosto šílené ceny.

Pohádky je konec

Tak a je to, desetidenní výlet do USA končí a je načase se vrátit do Kostariky. Abych řekl pravdu, vůbec se mi nechce. Při psaní článku jsem se snažil být stručný a několikrát ho promazával, stalo se toho prostě tolik! V USA jsem si to náramně užil a poznal spoustu skvělých lidí a potencionálních pracovních kontaktů. Co se mi tu líbí? Moc věcí se mi tu líbí, milí lidé, neskutečně milí lidé. Ceny benzínu, oblečení, elektroniky a spousta dalších věcí. Vtipné tu jsou ty jejich hloupé cedule, mám spoustu fotek, tak z toho plánuju udělat koláž. Překvapilo mě to množství hispánců, obzvlášť v New Yorku, první noc jsem snad ani neslyšel lidi mluvit jinak než španělsky. Na venkově v New Englandu zase nepotkáte téměř žádného černocha. Potkali jsme jich pár, jeden kradl boty v obchodě a personál se ho bál oslovit.

Jsem moc rád, že mě Anča představila takové spoustě lidí, za to jsem ji nesmírně vděčný :-) U Leslie jsem se cítil, jako bych našel další rodinu. Potkal jsem spoustu inteligentních lidí a zjistil, že naše předsudky o USA opravdu nejsou pravda. Tlustí a hloupí američané? Uplně vedle! Taky většina američanů dost cestuje, hlavně po Evropě. Jejich nejoblíbenější místa byla především Budapešť a Praha :-)

Chci se sem určitě ještě někdy podívat. Nejlépe za prací. Ač je tu opravdu drahé žít, stojí to za to. za výlet jsem utratil spoustu peněz, ale přivezl jsem si nový objektiv a spoustu oblečení. Ale co víc – spoustu skvělých zážitků na které budu vzpomínat celý život!

Flickr – všechny fotky

Youtube – natočil jsem video pro Tanny, aby viděla, jak je skvělé a bezpečné lítat, když si to pustila, rozbrečela se strachy.
Mexico city
New York – noční přístání

Be Sociable, Share!

2 odpovědi na “Výlet do USA”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *