Kostarika – první dny

V následujících odstavcích bych rád popsal své první dny ve státě Kostarika, kde budu následující rok studovat na univerzitě ITCR (TEC) ve městě Cartago.

Do Cartaga jsem dorazil v  úterý 15. 7. 2014 večer. Svou SIM kartu jsem půjčil Aničce, která tu také bude následující rok studovat. Večer jsme se domluvili, že se potkáme v kampusu školy u autobusových zastávek, takový záchytný bod. Až druhý den, když jsem se podíval na mapu, mi došlo, že jsou tam autobusové zastávky 2! Vyrazil jsem trochu dříve, abych se trochu zorientoval.

Zjistil jsem, že bydlím opravdu kousíček od areálu školy. I když jsem od baráku nejdřív vyrazil uplně jiným směrem, nakonec jsem to našel. Ráno bylo celkem chladno, ale atmosféra nádherná. Každého jsem zdravil Buenos días a vždy jsem se dočkal odpovědi, nádhera.

Kostarika kampus TEC
Vchod do kampusu nebo do vězení?

Protože jsem tu byl opravdu brzo a našel jsem autobusák hned, chtěl jsem vyzkoušet místní „menzu“ – comedor. Nevěděl jsem ale, jestli není potřeba nějaká kartička jako v naší menze, nebo jestli stačí jen peníze. Spustil jsem španělštinou na nějakého studenta, se kterým jsem se zároveň seznámil. Odpověděl mi v angličtině „Hey bro, if you have money, you cat eat“, zasmál se a odešel. Jeho kamarád mi na „Soy Marek“ odpověděl jen „OK“. No, asi tu i potkám i takové lidi.

Comedor je opravdu skvělej, je tu hodně jídla a je za dost dobré peníze. Na první pokus jsem si dal ovocný salát za 400 colones (cca 15,- Kč) a kus ananasu za 150 colones (cca 6,- Kč). Voda byla zdarma.

Kostarika TEC comedor
Snídaně v comedoru i s účtenkou. Ten kelímek má dokonce papírové ouško.

Poté jsem se potkal s Annou, naštěstí jsme oba stáli na stejném autobusáku. Poté jsme se trochu podívali po kampusu a šli za Alejandrou, která má na starosti zahraniční studenty. Před odjezdem jsme dostali instrukce, ať přijedeme do školy o týden dřív. Alejandra nám řekla, že od nás vlastně vůbec nic nechce a máme přijít až v pondělí kdy začíná škola. Takže jsme tu vlastně nemuseli být tak brzo… Dali jsme jí becherovku a byla z toho radostí bez sebe.

Poté jsme zavolali Miguelovi, který byl dříve na výměnném pobytu v Praze a nyní nám nabídl pomoc se zařizováním. Nejdříve nás vzal autem do Walmartu na nákupy a poté jsme jeli do centra do obchoďáku pro SIM kartu a redukci do zásuvky. Obchoďák byl něco podobného jako nákupní centrum na Chodově nebo Pankráci. Když jsme vše vyřídili, jeli jsme na oběd do nějaké malé mexické restaurace, kde jsme si všichni dali burrito, bylo výborné a s pitím to vyšlo na nějakých 2 500 colones (cca 92,- Kč). Miguel za nás všechny ale zaplatil! Poté nás vzal zpátky do kampusu a ukázal nám kde co je. Z počátku se mi kampus zdál celkem malý, po prohlídce jsem zjistil, že je trošku větší než se mi zdálo. Je tam toho opravdu hodně, někdy o tom rozepíšu více v samostatném článku :)

Poté jsem šel s Aničkou ke mně na byt, kde jsem ji vrátil nějaké věci, které si dala ke mně do tašky a ukázal ji jak bydlím. Chvíli jsme tam ještě počkali na Evelyn, kamarádku Tomáše, který tu bydlel a studoval rok přede mnou. Tomáš nám oběma tu nechal nějaké věci, tak si je přišla vyzvednout. Zároveň nás poté pozvala na kafe a palačinky. Eve je hrozně milá chiquita. Strávili jsme s ní příjemné odpoledne. V 6 večer jsme se s ní ale rozloučili, protože jsme s Aničkou oba už usínali. Poté jsem ještě podle navigace doprovodil Annu a poté i sebe domů. Zatím jsem si cestu nezapamatoval, ale všichni bydlíme kousíček od sebe. Všechno tu je kousíček od sebe :)

Další den jsem ráno opět vyrazil do comedoru a dal si papayu a bagetu s čímsi. Trochu jsme se podívali po obchodech v kampusu a začalo pršet. Když déšť trochu polevil, šli jsme ke mně domů a otevřeli cestovního průvodce, co nám tu Tom nechal. Díky Tome! Je to super! Poté jsme měli domluven oběd u Tanny, slečna u které Anička bydlí. Pršelo ale docela silně a tak jsme museli čekat. K obědu jsme měli připravené gallo pinto a udělali si tortilly.

Kostarika tortillas
Děláme tortilly, taky jsem přidal ruku k dílu, jen to někdo musel vycvaknout :P

Oběd byl skvělej, to jídlo tu začínám opravdu milovat. O tom taky napíšu někdy více :) Chvíli jsme si povídali a poté šli do baru, který je naproti přes ulici. Je to celkem pajzl, ale není to tam špatné. Setkali jsme se tam s Estebanem, naším buddym z TECu. Dal jsem si své první první pivo v Kostarice, Imperial (taková naše dvanáctka, ale ne tak dobrá). Není to půllitr, ale 750 ml a jak jinak, není točené, ale v lahvi. Tanny měla Refresco, což je Imperial, ale slabší a podává se do sklenice se solí a limetkou. Sůl k pivu? Ble. Taky jsem tu měl chilli guaro, což je guaro (prý něco jako vodka pro socky) s chilli a rajčatovou omáčkou. Překvapivě to není uplně špatný, měl jsem to ještě jednou a to už bylo celkem hnusný. Každopádně na vyvolání zvracení to bude ideál.

Když přestalo pršet, tak jsme všichni 4 vyrazili do centra Cartaga, podívat se k bazilice, na nějaké památky a hlavně na trh.

Kostarika kostel
S Aničkou před kostelem, kam jsme se také podívali

 

Kostarika
Mercado, je to trošku dál, ale ovoce a zeleninu určitě nakupovat tady!
Kostarika viva la tencha
Výstava, VIVA LA TENCHA!
Kostarika koleje
Koleje, žádný vlak tu však nejezdí

Poté jsme se šli podívat do supermarketu. Vtipné je, že supermarket je supermercado a minimarket není minimercado, ale minisuper. Ještě jsme šli znova do Walmartu dokoupit co jsme zapomněli včera. Koupil jsem si ještě něco k večeři, ač jsme celý den něco jedli – samé zmrzliny a ovoce. Když jsem potom dorazil na byt a najedl se, ukázala se správcová, že chce nájem 50 000 colones (asi 1850,- Kč) za 14 dní a dalších 50 000 colones depozit, myslím, že to je docela dost, když mám měsíčně platit 80 000 colones (necelé 3000,- Kč), ale nechtěl jsem to moc řešit, snad jsem neudělal špatně. Poté mi donesla toast s mlékem, že na mě myslela, jestli náhodou nemám hlad, to od ní bylo hezké. Tak jsem se nebránil a tu třetí večeři si teda dal taky.

V pátek ráno už jsem opět natěšen běžel do comedoru, tentokrát se ke mně připojila i Anička a Tanny. Domluvili jsme se totiž, že poté pojedeme do San José (hlavní město) na výlet. Bohužel autobus nejezdí ze školní zastávky, když není škola a tak jsme museli do města. Ještě jsem se domluvil s Evelyn, že se potkáme v San José. Měli jsme vyrážet v 10 z Cartaga, ale na Kostaričany v tomhle není vůbec spoleh, vyjeli jsme asi až v půl 12.

Gallo pinto (fazole s rýží za 200 crc ~ 8,- Kč) a picadillo de papa (brambory, také za 200 crc) a banány za 50 crc (2 kč). Bylo toho více, něco už jsem snědl.
Gallo pinto (fazole s rýží za 200 crc ~ 8,- Kč) a picadillo de papa (brambory, také za 200 crc) a banány za 50 crc (2 kč). Bylo toho více, něco už jsem snědl.

Do San José jsme jeli asi 40 minut autobusem z centra Cartága a cesta byla docela příjemná. Autobus byl zhruba takový jako u nás (jen mnohem levnější, cesta stála asi 20,- Kč) a na to, že se udělalo šílené vedro, tam bylo celkem příjemně. Celou cestu jsem prokecal s Estebanem, je to milej kluk :) V San José jsme navštívili pár zajímavých míst a došli na trh, kde jsme se i najedli.

Kostarika casado pescado
Casado con pescado (rýže, fazole, platány, salát a hlavně ryba) za nějakých 2500 crc ~ 90,- Kč

Poté jsme se sešli s Evelyn, její kamarádkou Nancy a mexičanem Carlosem. Když jsme si pohráli s holuby na náměstí, vyrazili jsme na prohlídku města. První zastávka muzeum s jakousi botanickou zahrádkou. Vstupné bylo 4 dolary pro studenty (asi 80,- Kč)

Kostarika bolas
Před muzeem, bola (koule) – jsou všude po celé Kostarice
Kostarika china town
Barrio Chino – čínská čtvrť

Když jsme si dostatečně prohlédli San José, nastoupili jsme do busu směr Cartága. Tento bus byl trochu starší a přišlo mi, že nazpátek jsme jeli déle. Celou cestu jsem si povídal s Tanny, je skvělá! Ostatní spíš trochu pospávali.

Potom jsme šli k Aničce a udělali k večeři řízky s bramborem pro Tanny s Jasonem. Dokonce jsme v obchodě koupili i strouhanku. Moc jim chutnalo.

Kostarika řízky
Večeříme řízky s Jasonem a Tanny

Poté jsme šli do baru Verde, který je také poblíž. Je to tam větší než v tom minulém (La Nave) a mají tam větší výběr. Sešli jsme se tam i s Evelyn, Carlosem a Mariem, studenty z Mexika. Poté se ještě přidal další kostaričan, jehož jméno jsem samozřejmě zapomněl. Mají tu krom normálního piva také litrový tuplák červeného a zeleného piva.

Kostarika pilsen
Ne, nechutná to jako plzeň a ten led v půllitru je řádná úchylárna. Jinak je to také 750 ml a má to 5.1 % alc.

V baru jsem zůstal nejdéle a pak jsme šli domů. V noci jsme potkali takovou partičku ze které šel celkem strach, ale jinak je v Cartágu celkem bezpečno.

Na druhý den jsem moc nespal a ráno jsme konečně vyrazili do posilky. Jsou tu dvě posilovny, jedna zdarma, taková malinká a druhá placená, která je opravdu super! Pro studenty je za 19 000 colones za měsíc (cca 700,- Kč). To je docela dost, ale kromě toho, že je to tu obrovský, jsou tu také neustále nějaké hodiny s trenérem. Dneska jim nefungoval systém, tak jsme tam šli zadarmo :) Vyrazili jsme od 8 na bootcamp (něco jako crossfit), takže když to v půl 9 začlo… tak to začlo opravdu pořádně. Neskutečnej masakr, dalo mi to hodně zabrat, dnes necítím půl těla, super!

Poté jsme byli na 10. hodinu domluveni s Miguelem, že nás vezme autem na něco jako festival latinské ameriky v Turrialbě. Když tedy Miguel konečně ve 12 přijel… vzali jsme s sebou ještě jeho jednoho kamaráda, Roberta. Turrialba je město asi 40 km od Cartága a cesta autem tam trvá hodinu. Celou cestu jsme si povídali nebo se kochali krajinou, bylo to úžasný, opravdu miluju tu kostarickou přírodu. V Turrialbě jsme se zastavili v domě přítelkyně Roberta a seznámili se s její rodinou. Jeho přítelkyně Tatiana ještě nedorazila se zbytkem rodiny z výletu do Panamy, tak jsme si šli prohlídnout kampus místní univerzity, bylo to tam moc hezké.

Hned jak Tatiana dorazila, jeli jsme autem do kousek vzdáleného areálu, kde festival probíhal. Vstupné bylo 2 500 colones (asi 95,- Kč). Bylo tam především jídlo a pití ze všech zemí latinské Ameriky. Nejvíc se mi samozřejmě líbilo asado, maso z Argentiny :) Domluvili jsme se, že každý koupíme něco a poté to společně ochutnáme. Kromě argentinského choriza a obrovského kusu masa, kostarického casada, nikaragujské smažené vepřové kůže, brazilských desertů, kolumbijských bramborových placiček s masem jsme také ochutnali nápoje z Perú, nápoje z černé kukuřice, pipa (něco jako kokos, který jsme potom i snědli), argentinské víno, kolumbijskou kávu a buhví co ještě. Poté jsme si sedli a poslouchali koncerty nebo si prohlíželi stánky s ručně vyrobenými blbůstkami.

Kostarika jídlo
Tatiana, Roberto a spousta skvělého jídla
Pipa, nejdřív vypít, potom sníst. Hodně podobné kokosu
Pipa, nejdřív vypít, potom sníst. Hodně podobné kokosu

Po včerejší kalbě a ranní posilce jsem byl dost unavenej. Celej den se ještě šíleně měnilo počasí, jak to tu bývá, pršelo nebo bylo celkem vedro. Po festivalu jsem byl celkem unavený, ale jeli jsme ještě k Tatianě domů a povídali si s její rodinou. Přidala se k nám i malá Sofie, šíleně roztomilá. Srdečně nás pozvali na prázdniny k sobě, kdykoliv budeme chtít. Jsou moc milí.

Kostarika casa de Tatiana
Miguel a Sofia u Tatiany doma

Potom jsme jeli domu. Chvíli jsme si ještě povídali, ale už jsem byl uplně mrtvej. Zítra jsme chtěli jít zase do posilovny, ale opravdu se mi nechce. Taky už bylo docela pozdě, ještě hodinu jsme jeli ve tmě domů.

Zatím se mi tu moc líbí, hlavně jídlo! Ticos (kostaričani) jsou moc milí a chovají se k nám hezky. Esteban nás pozval na příští víkend k jeho rodině do Puntarenas, podíváme se tedy na pláž, už se moc těším. Dnes je neděle a nic se mi nechce, tak jsem konečně začal psát a za chvíli jdu s Aničkou uvařit něco k obědu. Dnešek bude spíš odpočinkový, taky je neděle :) Zítra nás čeká první školní den, spíš tedy oficiální seznámení s ostatními mezinárodními studenty, žádný předmět v pondělí naštěstí nemám (nebo alespoň si to zatím myslím). Jinak se tu děje šíleně moc věcí a na pokoji jen přespávám, nestíhám všem odepisovat a úvodní článek ještě nemám dopsaný a nevím, kdy ho dopíšu. Budu rád, když mi dáte vědět, jak se máte vy a co se děje u vás, ať už tady nebo soukromou zprávou, pokud se stydíte :)

Všechny fotky jsem dal opět na Flickr

 

 

Be Sociable, Share!

2 odpovědi na “Kostarika – první dny”

  1. Buď v klidu, v Kanadě normálně točí Pilsner, ale k naší plzni, na kterou jsme z ČR zvyklí, to má teda taky hodně daleko. :))

    1. Mě jen štve, že tady tomu říkají dobrý pivo, chutná jim to a ještě jim vyhovuje cena. Kdyby někdy měli pivo u nás, tak už si tuhle drahou břečku nedají :) Trojka Imperialu tu v hospodě vyjde zhruba na 40-60 Kč, v obchodě se pak prodává 0.75l za zhruba 60,- Kč.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *