Kostarika – (ne)podařený výlet na Arenal

Ve čtvrtek v 5:30 jsme měli odjezd od TECu na výlet do San Carlos a do La Fortuna. Výlet byl pořádaný univerzitou, ta nám poskytla i školní mikrobus.

První zastávka byla v San Carlos, kde sídlí další kampus „naší“ univerzity. Cesta trvala přes 3 hodiny. V kampusu na nás, po snídani zdarma, čekala jakási EcoTour, s ochutnávkou či pouhým přičichnutím k různým rostlinám. Když jste pořádně neposlouchali, tak jste ochutnali i to, k čemu se mělo jen přičichnout. Tu pachuť cítím doteď…

costa rica kostarika bananas
Banáni… just hangin‘

Dále jsme viděli spooooustu motýlů, motýlků a dokonce i motýláků… Zajímavější to však bylo v džungli. Jelikož Kostarika nemá 4 roční období jako my v Evropě, ale má jen období sucha a dešťů, stromy nemají letokruhy a tak se obtížněji poznává jejich stáří.

kostarika costa rica kakao cacao
Kakaovník s kakaovým bobem – plod roste i přímo na kmeni stromu

Po procházce džunglí přišlo krmení a hlazení krokoušů. Dostali jsme na hraní dva pytle hovězích plic a jater. Co nesnědli oni, snědli supi.

costa rica kostarika
Trefa… a jak to pěkně mlasklo
costa rica kostarika
Mazel… alespoň s tou duck tape

Pomazlili jsme se dostatečně a pak hurá na oběd! A taky do La Fortuna, což je městečko hnedle vedle vulkánu Arenal. Tam jsme měli jen malý rozchod, čas jsme využili na zamluvení hotelu na onu noc. Jelikož jsme byli daleko od Cartaga, v místě kde je spoustu zajímavých věci a měli před sebou několik volných dní, rozhodli jsme se zůstat a za běhu vymyslet další plány na výlet.

Náš výlet od TECu však ještě nekončil. Mikrobusem jsme dojeli až na Cerro Chato, kde jsme zaplatili 10 USD za vstup k vodopádu. Vodopád má kolem 70 metrů, dole se dá celkem hezky vykoupat. Pokoušeli jsme se i přiblížit co nejvíc k vodopádu, semtam vás ale sejme nějaká vlna nebo dokonce kmen stromu, doporučuji jen bláznům jako jsem já.

costa rica kostarika waterfall la fortuna
Bylo tam nádherně. Dokonce tam měli ceduli Zákaz kouření. V přírodě.

Další zastávka o kus dál. Geotermální prameny kousek od silnice, kam jsme lezli dírou v plotě. Voda byla úžasně teplá a proud akorát silný na masáž, většinou zad. Se zahraňákama jsme se tam krásně vyblbli a vůůůbec se nám nechtělo z vody.

Poslední zastávka v La Fortuna na večeři, byla už tma. Restaurace byla dost drahá a omylem mi naúčtovali pivo, ač jsem ho neměl. Náladu mi to ale nepokazilo. Pokazil mi ji až hostel, kde jsme měli přespat. Byl nejlevnější, co kluci sehnali – 14 USD/noc. To zahrnovalo spát v pokoji v 7 lidech. Byl jsem šíleně unaven a už trochu mimo a šel jsem si raději lehnout. Zbytek pokoje přišel po půlnoci a začal nadávat, že se ztratilo ovládání od klimatizace a je tam šílené vedro. Bylo tam akorát, oni měli dost upito. Jelikož ovládání leželo původně na mé posteli, byl jsem na vině. Zavolali hostelovou službu a vše se začalo řešit, tušil jsem, že se moc nevyspím. Když slečna konečně našla ovládání ve své posteli, nastavila klimatizaci na nějakých 17 °C a šli zase pít, aby se to hezky vychladilo než přijdou. Ležel jsem vedle klimatizace, takže to bylo dost nepříjemný.

Ráno pršelo… Nás to ale neodradilo a vydali jsme se na menší hike na druhý vulkán (Cerro Chato nebo taky Volcano Chato?). Mírně pršelo celou cestu až k vodopádu, tam jsme si dali menší přestávku v pravý čas, kdy se rozpršelo. Stezka pokračovala kousek dál od vodopádu a dále stála brána a vybíralo se vstupné 10 USD, s čímž jsme vůbec nepočítali. Po srdceryvném a očividně nespontánním vyprávění příběhu místního správce jsme se rozhodli vrátit a vstupné neplatit.

costa rica kostarika armadilo armadillo pásovec
Pásovec a parking guy
costa rica kostarika horse parking
Tak tady jsem svého mustanga asi nezaparkoval

Pršelo po zbytek dne, tak jsme se aspoň bavili s našimi spoluvýletníky – němcem Stefanem a rumunem Wuranim. A v jakém jazyce? Anglicky, španělsky, německy a někdy i česky. Případně můj oblíbený jazyk ruce-nohy. Tato noc byla o poznání klidnější.

Každý výlet, který jsme plánovali, bylo buď těžké realizovat nebo to bylo příliš drahé. Nakonec jsme se rozhodli pro cestu autobusem k jezeru Arenal, jelikož jsme čekali ošklivé počasí a nechtělo se nám trmácet někam dál.

Jako na potvoru bylo ráno krásně a nám ujel poslední autobus… Tak trochu jsme byli naštvaní, kromě Stefana, ten byl totálně nasranej. Rozhodli jsme se to ukončit a vrátit se domů, tedy do Cartaga. Autobus však jel až za další 4 hodiny. Čas jsme využili na prohlídku městečka La Fortuna a trošku i zajít na cestičky mimo město. Jelikož bylo krásně, byl vidět vulkán téměř celý. Den předtím, když pršelo, byl vidět úplně celý, v tom jsme měli celkem štěstí. Nějaký čas jsme ještě využili v partnerském hotelu, kde byl dokonce i bazén s barem… s barem v bazénu :)

Cesta trvala šíleně dlouho, přestupovali jsme naštěstí jen jednou v San José, hlavním městě Kostariky. Do Cartaga jsme dorazili večer, zmohli jsme se už jen na večeři v restauraci… Burrito a patacones. Mňam.

Přespali jsme konečně v našich pohodlných postelích a ráno se vydali s Aničkou a Carlosem na nejvyšší sopku Kostariky – Irazú. Autobus odjíždí z Cartaga, zpáteční cesta stojí něco málo přes 2 000 colones a vstup asi 5 000 colones. Máme to štěstí, že sopka se nachází pouhých 25 kilometrů od Cartaga a asfaltová silnice vede až na vrchol, který má 3432 m. n. m., což je o 2000 metrů výš než Cartago. Bydlím tedy zhruba ve výšce Sněžky. Výstup z Pece je v porovnání s výstupem sem hračka. A Irazú je nejvyšší sopka, ne nejvyšší hora. 25 km autobusem až na vrchol trvá hodinu a půl.

costa rica kostarika irazu volcano
Irazú s Aničkou a tričkem od Ondry a Jarušky :)

Cesta dolů už „jen“ hodinku a hurá na oběd, jako vždy :)

Ač nebyl výlet podle našich představ a utratili jsme zbytečně dost peněz (především protože jsou místní zvyklí na turisty z USA, kterým nevadí utratit za zbytečnost 10 lousy dollars), i tak se víkend celkem povedl. A proč? Protože se dokážeme bavit i bez peněz, společně, ale i sami. Je tu pro nás pořád spoustu nových věcí k poznání ačkoliv jsme si tu odpykali už celý jeden měsíc z našeho ročního trestu. Čas tu utíká neskutečně rychle, ač ho tu mám více než v Praze.

Fotky opět na Flickru, tady je Arenal a La Fortuna a tady je Irazú.

Děkuji všem, kdo mi píše, že se mu články líbí. Děkuji ale i těm, kteří jen potají čtou :) Budu rád za jakýkoliv feedback.

 

Be Sociable, Share!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *