Honduras a cesta zpět

V prosinci 2014 jsem se vypravil procestovat Střední Ameriku. V té době jsem studoval v Kostarice, tak jsem měl na takovou cestu už dávno políčeno. Jako šestá a poslední země byl na seznamu Honduras, kde jsem strávil  4 dny, včetně Silvestra a Nového roku.

Po měsíci skvělého cestování jsem se rozloučil s bandou a z Mexika se vypravil sám do Hondurasu, země s největším počtem vražd na počet obyvatel.

Z Yucatánu až do Copán Ruinas, Honduraské vesnice celkem blízko od Hranic s Guatemalou jsem se dostal za 2,5 dne. Použil jsem pouze veřejnou dopravu, abych co nejvíce ušetřil. Během té doby jsem nikde nepřespával, pouze v autobuse.

V místním hostelu jsem se měl potkat s Lennym, němcem. Do večera jsme ještě potkali lidi ze zemí jako USA, Libanon, Honduras, Perú, Rusko a další. Silvestrovská párty byla skvělá. Přáli jsme si vše nejlepší do nového roku s mísťnáky. Užívali jsme naplno!

honduras new year's eve silvestr nuevo ano
Trochu podivná honduraská Silvestrovská tradice – upálení panáka obaleného petardami v každé čtvrti města

Místní holky teda nic moc. Alespoň z mé zkušenosti. Na hranicích si při kontrolování mého pasu úřednice krkla. Zanedlouho poté v buse další lovila chrchle a nakonec si odplivla z okénka. Místňák to ironicky komentoval jako: „Muy amable“. Tak si toho alespoň všímají i mísťnáci. Snad jen blbá náhoda.

Místní měna jsou lempiras. Mají téměř stejný kurz jako česká koruna. Bylo fajn konečně po několika měsících nic nepřepočítávat a jen užívat nízké ceny.

Před bankou několik ozbrojených hlídačů, dovnitř pouštějí jen omezený počet lidí a udělají vám téměř kompletní prohlídku, tedy pokud nejste místní, to můžete i s nožem

Do party se k nám přidal i poněkud zvláštní ruský profesionální voják Sergej, který si v hispánských zemích raději říká Sergio…

Honduras New year's eve new year travel
Úžasná atmosféra Nového roku

Přifařili jsme se na párty k nějaké rodince, kde nám nosili tequilu a tamales. Nejlepší tamales co jsem měl.

Druhý den jsme konečně viděli ruiny pyramid. Bylo to celkem malé místo, ale stálo to za to. Potkali jsme tam nějakou honduraskou partu. Dvě ženy středního věku se s námi chtěly vyfotit, načež začali ve španělštině křičet na své děti: „Už mám přítele, podívej synu, tohle je tvůj nový otec!“, děti brečely jak želvy. Zbytek návštěvy jsme se před nimi schovávali a ony nás neustále hledaly. Byli jsme pro ně větší atrakce než samotné pyramidy.

Musel jsem počkat do dalšího dne, na Nový rok nic samozřejmě nejezdilo. Dál jsem jel opět sám. Projížděl jsem těmi nejnebezpečnějšími městy, San Pedro Sula a hlavním městem Tegucigalpa. Nic nebezpečného tam samozřejmě není… Nenechte se všemi strašit.

Před vstupem do busu důkladná prohlídka, detektor kovu a bůhví co ještě. V polovině cesty zastávka u malého bufetu. 20 minut prohledávají bus, takže není možné se do něj vrátit. Pak opět prohlídka. Dopadlo to dobře, nikdo si v bufetu žádnou bombu nekoupil

Jako ve většině zemích, nejhorší sorta lidí na světě jsou taxikáři. S nima nemá cenu se bavit. Vždy lžou jak žádné busy nejezdí, je to šíleně daleko a že prostě musíte jen s nimi taxíkem. Proti tomu jsem už naštěstí imunní.

Na další bus jsem ovšem čekal asi 3 hodiny. Busů kolem projelo několik, ale žádný z nich nezastavil. Protože prostě občas nezastaví, jak mi bylo sděleno. Nechápu, jak to tady funguje. Až asi pátý autobus mi konečně zastavil a mně se rozpadly žabky. Do další země asi dojdu naboso.  

V autobuse sedím na kýblu plném bordelu. Místní se mi smějí. Podívám si s nimi a o žádném nebezpečí v zemi nevědí. Prý je to tu klidné. Samozřejmě, že ve městech se hodně vraždí gangy, ale to je přeci normální, ne? I starší si uvědomují, jak jsou na tom špatně se vzděláním a jak moc by jim to prospělo. Jen nemají tu možnost.

macaw copán ruinas honduras
Macaw, těch tu byla spousta

Do Nicaraguy přicházím s jednou botou až po setmění. Ujíždí mi poslední bus jen kvůli tomu, že je úředník zvědavý, kde že se nachází ta Česká republika. Opět mi měří tělesnou teplotu a varují mě, že jsem podchlazený (tady nemají tělesnou teplotu 36.5°C jako my, ale 37°C, což ale oni nevědí).

Přespávám v (skoro) nejhnusnějším hostelu, co jsem kdy viděl. Nic tu nefunguje. Kýbl + díra = záchod a sprcha v jednom. Naštěstí jsem ukecal dobrou cenu. Prosím majitelku, ať mě vzbudí ve 4 ráno, jelikož nemám telefon, budík, nic. Babča zaspala, já taky. Naštěstí se mi daří přejet za celý den Nicaraguu.

Snaží se mě okrást jako minule. Než nastupuji do busu, ověřuji si, že jede až na hranici a ne jen do Rivas a že se za batoh nic neplatí. Potom co se bus rozjede, se dozvídám, že na hranici samozřejmě nejedeme a po vystoupení mi nechtějí dát batoh bez zaplacení. Křičím však na jiného týpka ať mi hodí batoh, že už jsem zaplatil, posléze utíkám. Nenechám si tohle líbit. 

Na další spoj čekám u silnice asi 3 hodiny. Žádný řád, žádné zastávky, nic.

Už chci zpět. Z cesty jsem unavený a chci se konečně vyspat. Jsem sám. Na hranicích čekám 8 hodin, aby mi pak u okénka řekli, že mě do země nepustí. Jdu k druhému okénku a dostávám vízum, ale jen na 60 dní. Sakra!

Potkávám skupinu kostaričanů a po půlnoci bereme taxi a jedeme na pláž. Protože tohle byli neskutečné nervy.

Další den večer přijíždím „domů“ – do Cartaga. A samozřejmě – prší. Uvědomuji si, jak jsem měl více jak měsíc nádherné počasí. Téměř bez deště. Bylo nádherně. Ale tady ne, tady pršelo celý měsíc. A bude pršet další měsíc. A bude zima. Tedy, zima na místní tropické poměry :)

Honduras je nádherná země s vřelými místňáky. Jsem moc rád, že jsem tuhle zemi nevynechal, ač jsem toho tolik neviděl.

Cestování mi prozatím končí. Teď bude něco málo po Kostarice a pak Panamá!

Fotky na Flickru
Videa na youtube

Líbil se vám článek? Máte otázky? Rád s čímkoliv pomůžu, na vše odpovím :) Budu rád za jakýkoliv feedback.

Be Sociable, Share!

4 odpovědi na “Honduras a cesta zpět”

    1. Všude sám ne :) Sám jsem jel z Mexika (spíš z Belize) do Kostariky – celkem 4 dny, jedna noc v hostelu :) Baví mě to víc v partě, ale být měsíc v 6-7 lidech je taky dost náročný. Pak jsem si dost užil tu chvíli sám :)

        1. Hale, na ČVUT je dost velká šance se dostat do zahraničí. Naprosto ti to doporučuji. Už mám z 80 % sepsaný článek z toho co všechno mi to dalo. A to se to ani nedá pořádně popsat :) Jeď taky!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *