Belize

V prosinci 2014 jsem se vypravil procestovat Střední Ameriku. V té době jsem studoval v Kostarice, tak jsem měl na takovou cestu už dávno políčeno. Jako čtvrtá země byla na seznamu Belize, kde jsem strávil 3 dny, včetně Vánoc.

Silnice k hranicím opět šílená. Všude spousta vojáků a adhoc zpomalovacích prahů vyrobených se sjetých pneumatik. Na hranicích customs, ale nikdo nás neprohledal. Cestou zpět z Mexika se mě tu však ptali: „Pane, vezete nějaký alkohol?“, „Ano, vezu“, „Pěkně, pokračujte!“.

Číst dále...

Guatemala

V prosinci 2014 jsem se vypravil procestovat Střední Ameriku. V té době jsem studoval v Kostarice, tak jsem měl na takovou cestu už dávno políčeno. Jako třetí země byla na seznamu Guatemala, kde jsem strávil 7 dní.

Za hranicemi jsme vzali chicken bus a mířili do hlavního města. Řidič slíbil, že tam budeme za dvě hodinky. Jeli jsme po pěkné dálnici, šílenou rychlostí a trvalo nám to téměř 4 hodiny. Autobus byl neuvěřitelně plný. Sedačky mají mezi sebou tak malou mezeru, že lidi sedí v uličce, zadkem na levé i pravé sedačce. A samozřejmě do toho týpek vybírající peníze přeskakuje lidi – a nejen to! Dokonce ve 100 km/h vylézá zadními dveřmi a přes střechu leze dopředu. Na další zastávce přiskakuje prodejce zázračných pilulek zneškodňující vymyšlenou nemoc, místní se ale očividně chytají a produkt kupují…

Číst dále...

El Salvador

V prosinci 2014 jsem se vypravil procestovat Střední Ameriku. V té době jsem studoval v Kostarice, tak jsem měl na takovou cestu už dávno políčeno. Jako druhá země byl na seznamu El Salvador, kde jsem strávil 4 dny.

Po cestě na šílené silnici z Nicaraguy jsme na hranicích s Hondurasem ve 4 ráno, vidíme ceduli „Poplatek za migrační jsou 3$, pokud po vás úředník bude chtít více, nahlašte tuto událost“. Úředník chce 4$, prý je po šesté večer. Jsme ospalí, neřešíme to. Jsme ale udivení, že jsme nedostali žádné razítko. Hranice s El Salvadorem přecházíme zanedlouho poté. Náš řidič ale nezná cestu do El Tunco, je tu prý poprvé…

Číst dále...

Nicaragua

V prosinci 2014 jsem se vypravil procestovat Střední Ameriku. V té době jsem studoval v Kostarice, tak jsem měl na takovou cestu už dávno políčeno. Jako první země byla na seznamu Nicaragua, kde jsem strávil 7 dní.

Jen dostat se do Nicaraguy byl problém. Z Cartaga jsme vyráželi asi ve 4 ráno. V San José jsme byli před pátou, ale nádraží bylo 3 km daleko. Krosny máme opravdu těžké. Na nádraží se dozvídáme, že je další bus vyprodaný. Čekáme 90 minut na další, který nakonec odjíždí o 20 minut dříve než bylo psáno. Cena asi 200,- Kč do Peñas Blancas, čili přímo na hranice. 6 hodin jízdy. Dále platíme 8$ za opuštění Kostariky, na lístku je ale jen 7, poplatek za servis. Podvedli nás. Vstup do Niky 12$ a poplatek 1$ za to, že jsme bílí. Fronta na migrační 4 hodiny. Dále stíháme už jen chicken bus za pouhý 1$ do Rivas, kde raději přespíme.

Číst dále...

Výlet do USA

Jelikož jsem v Kostarice tak trochu nelegálně, rozuměj – jako turista, bez víza, musím po 90 dnech opustit zemi minimálně na 72 hodin, abych se opět mohl vrátit na dalších 90 dní. Destinaci prvního výletu jsem zvolil USA, jelikož jsem ve státech nikdy nebyl a rád bych tam v budoucnu pracoval :) Měl jsem to štěstí, že Anča ve státech studovala a tak tam zná spoustu lidí u kterých jsme mohli pobýt a ukázali nám kousek svého kraje, svýma očima.

9. října 2014, po desáté večer, když Anče skončila poslední hodina ve škole, mě přišla vyzvednout do baru a pomalu jsme se s krosnami táhli na nádraží v Cartagu. Jelikož je v San José, hlavním městě státu Kostarika, v noci dost nebezpečno, vzali jsme si na ty dva kilometry k dalšímu nádraží raději taxi. Navazující spoj nás měl dovézt až na letiště v Alajuele, jen bylo dost obtížně zjistit, kdy tento spoj jezdí, ostatně jako zjistit jak jezdí jakýkoliv spoj v Kostarice… Taxikář se nám snažil nalhat, že autobus už nejezdí, je moc pozdě a on nás tam doveze – prostě klasika, každý se vás tu snaží okrást. My se ale nenechali a tak nás ten lotr alespoň vysadil asi půl kilometru od nádraží. Cestou jsme se snažili vypadat co nejméně bíle a v pořádku jsme dorazili až k nádraží. Tam jsme našli jediný nejspolehlivější zdroj jízdního řádu – pekaře odnaproti, ten ví, kdy autobus jezdí.

Číst dále...

Kostarika – Sanatorium Durán

V sobotu ráno jsem společně se Stefanem a Christanem, dvěma němci, vyrazil do Sanatoria Durán, Cartago – Kostarika.

Původně to bylo sanatorium se všemi vlastnostmi plnohodnotné nemocnice schopné pojmout kolem 300 nemocných. Bylo postaveno za účelem léčby pacientů trpící tuberkulózou (peste blanca). Založeno roku 1918, dnes však už polorozbořené a samozřejmě nefunkční.

Areál sanatoria se nachází zhruba 10 kilometrů od místa kde bydlím, tak jsme vyrazili pěšky.

Číst dále...

Kostarika – Manuel Antonio

V pátek, 15. srpna, celá Kostarika slavila den matek, očividně to tu hodně prožívají, většina studentů totiž nešla do školy už ve čtvrtek…

Složili jsme větší partu ze čtyř mexičanů, francouzky a dvou čechů. Kupodivu se nám všem podařilo vstát a stihnout autobus, který odjížděl už ve 4:30 z centra Cartaga. V San José jsme přesedli na další autobus směr Quepos/Manuel Antonio. Manuel Antonio je kostarický národní park v provincii Puntarenas, takže opět Pacifik. Cesta trvala přes 4 hodiny na zhruba 200 km a stála něco málo přes 5000 colones.

Číst dále...

Kostarika – (ne)podařený výlet na Arenal

Ve čtvrtek v 5:30 jsme měli odjezd od TECu na výlet do San Carlos a do La Fortuna. Výlet byl pořádaný univerzitou, ta nám poskytla i školní mikrobus.

První zastávka byla v San Carlos, kde sídlí další kampus „naší“ univerzity. Cesta trvala přes 3 hodiny. V kampusu na nás, po snídani zdarma, čekala jakási EcoTour, s ochutnávkou či pouhým přičichnutím k různým rostlinám. Když jste pořádně neposlouchali, tak jste ochutnali i to, k čemu se mělo jen přičichnout. Tu pachuť cítím doteď…

Číst dále...

Kostarika – výlet do Puntarenas

V pátek bylo ve škole volno a tak jsme v 6 ráno vyrazili na výlet s Aničkou a Estebanem, naším buddym. Nejdříve jsme jeli do San José autobusem z centra Cartaga. V San José jsme museli dojet lokální linkou na nějaké další nádraží. Autobusy si tu sice jezdí jak chtějí, ale tentokrát jsme měli docela štěstí, nikde jsme moc dlouho nečekali. Tedy krom toho, že s námi jel autobus na benzínku a občas si na zastávkách dal malou pauzu od řízení… Ze San José jsme jeli přímou linkou do Puntarenas, ale vystoupili jsme už ve městečku Esparza, kde Esteban bydlí. Jelikož chtěl k moři o prodlouženém víkendu každý, cesta trvala asi o hodinu déle.

Číst dále...

Kostarika – první dny

V následujících odstavcích bych rád popsal své první dny ve státě Kostarika, kde budu následující rok studovat na univerzitě ITCR (TEC) ve městě Cartago.

Do Cartaga jsem dorazil v  úterý 15. 7. 2014 večer. Svou SIM kartu jsem půjčil Aničce, která tu také bude následující rok studovat. Večer jsme se domluvili, že se potkáme v kampusu školy u autobusových zastávek, takový záchytný bod. Až druhý den, když jsem se podíval na mapu, mi došlo, že jsou tam autobusové zastávky 2! Vyrazil jsem trochu dříve, abych se trochu zorientoval.

Číst dále...