Proč studovat v zahraničí?

Rozepíši se tu o tom, co o mi výměnný pobyt na Tecnológico de Costa Rica dal a vzal. Pokud sami váháte zúčastnit se výměnného pobytu či stáže v zahraničí a nechcete číst celý článek, mám pro vás jednu radu: „Jeďte!“. Určitě nebudete litovat. Ostatní, kteří chtějí vědět proč studovat v zahraničí, prosím pokračujte ve čtení.

Jednalo se o rok mimo domov, dokonce na jiném kontinentě. Kromě dalších věcí je to jistá finanční zátěž. Měl jsem našetřeno a samo ČVUT studenty více než dobře finančně podporuje. Více si můžete přečíst v rubrice Kostarika.

Číst dále...

Honduras a cesta zpět

V prosinci 2014 jsem se vypravil procestovat Střední Ameriku. V té době jsem studoval v Kostarice, tak jsem měl na takovou cestu už dávno políčeno. Jako šestá a poslední země byl na seznamu Honduras, kde jsem strávil  4 dny, včetně Silvestra a Nového roku.

Po měsíci skvělého cestování jsem se rozloučil s bandou a z Mexika se vypravil sám do Hondurasu, země s největším počtem vražd na počet obyvatel.

Z Yucatánu až do Copán Ruinas, Honduraské vesnice celkem blízko od Hranic s Guatemalou jsem se dostal za 2,5 dne. Použil jsem pouze veřejnou dopravu, abych co nejvíce ušetřil. Během té doby jsem nikde nepřespával, pouze v autobuse.

Číst dále...

Kostarika – Na kole na Irazú a zase dolů

Na své narozeniny jsem si udělal radost a dopoledne vzal kolo a vyrazil na vulkán Irazú. Plánoval jsem to tak na 3-4 hodiny cesty. Je to zhruba 31 km nahoru a dalších 31 dolů. Horší je převýšení, to činí téměř rovných 2 000 metrů.

Cesta byla náročná a několikrát jsem z kola sesedal, abych kolo pouze tlačil po výmolech. Dalo mi to zabrat víc než jsem čekal a čas rychle utíkal. Na cestu jsem si vzal 3 litry vody a po cestě ještě 2 litry dokupoval.

Zpočátku bylo dost teplo, ale jak to tak v Kostarice chodí, počasí se rychle změnilo. Na vrcholu je obvykle dost chladno, ale přidejte k tomu kyselý déšť, který byl způsoben výbuchem vedlejší sopky (po 150 letech, tak trochu důvod proč jsem se tam vydal…), a máte z toho několikahodinovou nepříjemnou cestu až na vrchol.

Číst dále...

Mexiko – Yucatán

V prosinci 2014 jsem se vypravil procestovat Střední Ameriku. V té době jsem studoval v Kostarice, tak jsem měl na takovou cestu už dávno políčeno. Jako pátá země bylo na seznamu Mexiko, kde jsem strávil  5 dní a to pouze na Yucatánu.

Po Belize opět ve španělsky mluvící zemi. Na hranicích se mě úředník ptal, kde jsem se tak dobře naučil španělsky. Ale vzápětí mi opravil mé R v „Costa Rica“. Stefan ho ale pohotově uzemnil, že mám pravdu já. Očividně se cítil dost trapně. Jinak ale nejdůkladnější hraniční kontrola. Na prohlídku tělesných dutin však naštěstí nedošlo.

Číst dále...

Belize

V prosinci 2014 jsem se vypravil procestovat Střední Ameriku. V té době jsem studoval v Kostarice, tak jsem měl na takovou cestu už dávno políčeno. Jako čtvrtá země byla na seznamu Belize, kde jsem strávil 3 dny, včetně Vánoc.

Silnice k hranicím opět šílená. Všude spousta vojáků a adhoc zpomalovacích prahů vyrobených se sjetých pneumatik. Na hranicích customs, ale nikdo nás neprohledal. Cestou zpět z Mexika se mě tu však ptali: „Pane, vezete nějaký alkohol?“, „Ano, vezu“, „Pěkně, pokračujte!“.

Číst dále...

Guatemala

V prosinci 2014 jsem se vypravil procestovat Střední Ameriku. V té době jsem studoval v Kostarice, tak jsem měl na takovou cestu už dávno políčeno. Jako třetí země byla na seznamu Guatemala, kde jsem strávil 7 dní.

Za hranicemi jsme vzali chicken bus a mířili do hlavního města. Řidič slíbil, že tam budeme za dvě hodinky. Jeli jsme po pěkné dálnici, šílenou rychlostí a trvalo nám to téměř 4 hodiny. Autobus byl neuvěřitelně plný. Sedačky mají mezi sebou tak malou mezeru, že lidi sedí v uličce, zadkem na levé i pravé sedačce. A samozřejmě do toho týpek vybírající peníze přeskakuje lidi – a nejen to! Dokonce ve 100 km/h vylézá zadními dveřmi a přes střechu leze dopředu. Na další zastávce přiskakuje prodejce zázračných pilulek zneškodňující vymyšlenou nemoc, místní se ale očividně chytají a produkt kupují…

Číst dále...

El Salvador

V prosinci 2014 jsem se vypravil procestovat Střední Ameriku. V té době jsem studoval v Kostarice, tak jsem měl na takovou cestu už dávno políčeno. Jako druhá země byl na seznamu El Salvador, kde jsem strávil 4 dny.

Po cestě na šílené silnici z Nicaraguy jsme na hranicích s Hondurasem ve 4 ráno, vidíme ceduli „Poplatek za migrační jsou 3$, pokud po vás úředník bude chtít více, nahlašte tuto událost“. Úředník chce 4$, prý je po šesté večer. Jsme ospalí, neřešíme to. Jsme ale udivení, že jsme nedostali žádné razítko. Hranice s El Salvadorem přecházíme zanedlouho poté. Náš řidič ale nezná cestu do El Tunco, je tu prý poprvé…

Číst dále...

Nicaragua

V prosinci 2014 jsem se vypravil procestovat Střední Ameriku. V té době jsem studoval v Kostarice, tak jsem měl na takovou cestu už dávno políčeno. Jako první země byla na seznamu Nicaragua, kde jsem strávil 7 dní.

Jen dostat se do Nicaraguy byl problém. Z Cartaga jsme vyráželi asi ve 4 ráno. V San José jsme byli před pátou, ale nádraží bylo 3 km daleko. Krosny máme opravdu těžké. Na nádraží se dozvídáme, že je další bus vyprodaný. Čekáme 90 minut na další, který nakonec odjíždí o 20 minut dříve než bylo psáno. Cena asi 200,- Kč do Peñas Blancas, čili přímo na hranice. 6 hodin jízdy. Dále platíme 8$ za opuštění Kostariky, na lístku je ale jen 7, poplatek za servis. Podvedli nás. Vstup do Niky 12$ a poplatek 1$ za to, že jsme bílí. Fronta na migrační 4 hodiny. Dále stíháme už jen chicken bus za pouhý 1$ do Rivas, kde raději přespíme.

Číst dále...

Kostarika – Sanatorium Durán

V sobotu ráno jsem společně se Stefanem a Christanem, dvěma němci, vyrazil do Sanatoria Durán, Cartago – Kostarika.

Původně to bylo sanatorium se všemi vlastnostmi plnohodnotné nemocnice schopné pojmout kolem 300 nemocných. Bylo postaveno za účelem léčby pacientů trpící tuberkulózou (peste blanca). Založeno roku 1918, dnes však už polorozbořené a samozřejmě nefunkční.

Areál sanatoria se nachází zhruba 10 kilometrů od místa kde bydlím, tak jsme vyrazili pěšky.

Číst dále...

Kostarika – Manuel Antonio

V pátek, 15. srpna, celá Kostarika slavila den matek, očividně to tu hodně prožívají, většina studentů totiž nešla do školy už ve čtvrtek…

Složili jsme větší partu ze čtyř mexičanů, francouzky a dvou čechů. Kupodivu se nám všem podařilo vstát a stihnout autobus, který odjížděl už ve 4:30 z centra Cartaga. V San José jsme přesedli na další autobus směr Quepos/Manuel Antonio. Manuel Antonio je kostarický národní park v provincii Puntarenas, takže opět Pacifik. Cesta trvala přes 4 hodiny na zhruba 200 km a stála něco málo přes 5000 colones.

Číst dále...