Jak cestovat levně

Nedávno jsem měl tu možnost se v rámci ISC (International Student club u nás na ČVUT) podívat na super workshop Travelhunting aneb jak cestovat levně (Luděk Jando) a rád bych se podělil o pár super rad a odkazů.

Travelhunting je o „lovení“ levných letenek (error fare, časově omezené), jízdenek, naproti tomu Travelhacking je opravdu o hackování ceny letenky (zneužití chyby v systému, než ji někdo opraví).

Letecké společnosti běžně prodávají více letenek než je sedadel, tomu se říká Overbooking a je to více něž běžné (ááá, tady někdo používá matematiku ke zvýšení zisku!). Občas se ale bohužel/bohudík stane, že se opravdu dostaví více lidí a někdo, ač má letenku, nemůže letět. Proč bohudík? Ten „nešťastník“ buď dostane finanční kompenzaci (€250-€600) a posadí ho na další letadlo a nebo ho posadí do business class. A přesně proto se vyplatí chodit vždycky pozdě a nastupovat jako poslední 🙂

Typicky většina Českých portálů s levnými letenkami zvěřejňuje tzv. error fare nabídky, tedy nabídky s chybnou cenou letenky (ideálně ve výsledku levnější). Takovou chybu způsobuje lidský faktor, stává se častěji především u nízkonákladovek. Nabídka bývá časově omezená (než si toho někdo všimne a cenu opraví), při nákupu rozhodují minuty, hodiny, maximálně dny.

Ceny a placení

Spousta webů s letenkami používá následující hnusný trik: pokud vyhledáváte letenku z A do B dneska a přijdete na web zítra, letenka z A do B bude dražší než včera. Ta nová cena je ale jen pro vás, ne pro ostatní. Jak je to možné? Web ukládá do cookies informace o vašem vyhledávání letenek, očekává, že pokud uvidíte vyšší cenu, raději tu letenku koupíte aby pozítří nebyla ještě dražší. Hnusné, že? Dá se tomu ale jednoduše předejít, většina moderních prohlížečů má tzv. porno mód (tedy anonymní), v chrome zkratka Ctrl + Shift + N, kde se vám cookies po každém zavření okna vymažou a vy uvidíte tu pravou, aktuální cenu.

Našli jste super levnou error fare letenku? Plaťte kartou! Letecká společnost má nárok na stornování již zakoupené letenky. Často se stává, že si někdo vysněný let zaplatí a během pár dní mu peníze vrátí, někdy i připojí omluvný email. Pokud platíte kartou, částka je rychleji připsána na účet letecké společnosti a pro tu společnost už jě těžší Vám ty peníze vrátit, snižujete tedy riziko stornování oné letenky. Jestliže by vám psali email s omluvou, že cena je chybná a jestli si to nechcete rozmyslet a nebudete se zlobit, nikdy na takový email neodpovídejte! Vždy si raději přímo přečtěte jejich pravidla ohledně stornování letenky.

credit card payments, travel, travel cheap, source: google

Ověřte si, jestli máte povoleno platit kartou větší částky, přes internetové bankovnictví to jde většinou levněji (zadarmo) než na pobočce

Někdy vyjde levněji platit v cizí měně, např. nedávný propad azárbajdžánsého manátu, takže ač letenka je za normální cenu v eurech či korunách, v manátech (se starým silným kurzem) po přepočtu na koruny vycházela mnohem levněji. Ale v tom jste, jako vždy, na vlastní triko a může se vám stát, že vaše banka vám to naúčtuje už s novým kurzem a letenky vás vyjdou draho. Záleží na vaší bance, některé počítají s kurzem v den zaplacení, některé v den připsání částky.

Hledání letenek

Kde hledat letenky?
Skyscanner.cz, Skypicker.com, Aletenky.cz, Kayak.com/buzz, Pelikan.cz, Matrix.itasoftware.com

Tipy na levné letenky?
Cestujlevne.com, Akcniletenky.com, Fly4free.com, Honzovyletenky.cz, Zaletsi.cz, Cestikon.cz/letenky

A především i další, jelikož často vás vyjde levněji letět třeba z Německa, Maďarska, Rakouska… Travel-dealz.de a další

Další zajímavé weby?

Seatguru.com – najděte si váš let, letadlo a nechte si poradit ty nejlepší sedadla
Roundtheworldflights.com – navrhněte si cestu kolem Světa

Co dál potřebujeme?

Teď už víme, kde, co a jak hledat a kam chceme. Co dál potřebujeme? Čas. Spoustu času. Takové hledání levných letenek a jízdenek může zabrat opravdu šílené množství času a ve finále si třeba ani nic nenajdeme. Opravdu se vyplatí ušetřit 2 000 kč na letence, když mi zabere 10 hodin ji najít, přestupovat ve 3 různých zemích, prodloužit si let o 12 hodin čekání, spát na letišti a další. Mně ne.

airplane, funny, airplane food

Někdo taky lítá, protože tímhle letadlem ještě neletěl…

Jak tedy na to? Sledujte výše zmíněné portály na facebooku nebo jiné sociální síti, rozmyslete si, kam byste chtěli a za kolik (zjistěte si za kolik se tam lítá normálně, levně a ultra levně), a pokud uvidíte zajímavou nabídku, buďte připraveni rychle jednat. A vězte, že levných nabídek ještě bude spousta 🙂

Na co si dát pozor?

Vždy si zkontrolujte z jakého/na jaké letiště máte odlet/přílet. Může se stát, že letiště budou daleko od sebe a nemáte šanci se stihnout dopravit na to druhé. A nebo to bude stát šílené peníze, často i dražší jak letenka samotná. Letiště jsou bohužel často spjaty s obrovskými nesmyslnými poplatky.

Máte přestup někdy v noci a říkáte si, že přespíte na letišti? Ne všude je to možné a za hotel na poslední chvíli zaplatíte nehezký peníz. Info o spaní na letišti najdete na sleepinginairports.net

sleeping in airport, source resespanarna.se

My se prostě nedáme! Jsme přeci Češi!

Zavazadla! Nezapomeňte se vždy podívat jestli u letenky je v ceně kýžený počet a typ zavazadel (příruční/odbavené), pokud ho dokupujete, může vás to stát opět více než letenka. U některých nízkonákladovek nebudete mít nárok ani na příruční zavazadlo, pozor na to! A další věc, rozměry zavazadel.  Přeměřte a zvažte si předem zavazadla, neřeště problémy na letišti, u větších leteckých společností je jim to fuk, ale u nízkonákladovek ty lidi, co zavazadlo měří a váží, nemají jiný plat než to co vyberou na pokutách. Nehádejte se s nimi.

Bydlení

Hotel? Pfff, kdeže. Hostel a nehledat předem, hledat na místě a ptát se místních, je taktika, která se mi vždy vyplatila. Je tu ale i lepší a levnější možnost, bydlet u místních.

Couchsurfing.org – bydlete „na gauči“ u místních, zdarma, nebo si u sebe kohokoliv ubytujte
Airbnb – víceméně to samé, ale ne zdarma
Další zajímavé odkazy: Hostelworld.com, Agoda.com, Booking.com
Mobilní appky: Booking now, Hotel tonight

Po zemi

Polskibus.com – Do Polska a dál pod 10 kč skvělým busem?
Onnibus.com, Simpleexpress.eu, Flixbus.cz

Spolujízda, jízdomat, blablacar.com

A hlavně, hitchhiking! (stopování)

Cestuj zdarma

Tady vidíte, že to jde nejen levně, ale kolikrát i zadarmo. Kombinací hitchhikingu a couchsurfingu a třeba vypomáhání, dobrovolnické práci (workaway.info) můžete bez problému cestovat i zdarma.

Co k tomu více potřebujete? Už jen tu odvahu se zvednout ze židle a vyrazit do Světa!

Nejím maso

Dnešním dnem mi končí dost spontánní, (pouze) týdenní výzva při které jsem vyřadil maso ze svého jídelníčku. Pokud je Vaše reakce ve stylu „Ježišmarja…“, tak reagujete jako většina mého okolí, tedy většina Čechů.

Podstatou toho všeho bylo vyzkoušet si jak bude reagovat moje tělo, lidé okolo a jak se s tím vlastně vypořádám. Bude to těžké?

Ta myšlenka přišla už dříve, v Kostarice jsem potkal několik lidí, které maso nejedli. Především holky. Bavil jsem se na dané téma také s jednou Němkou. Vegetariánka a částečně veganka je už od dětství. Hodně cestuje a tak mě zajímalo, jak to vlastně řeší na cestách. Říkala, že je to všude celkem v pohodě, ale v Praze to bylo dost utrpení. Najíst se v Praze jako vegetarián či dokonce vegan je hodně složité, když už v menu najdete nějaké jídlo, které by mohlo být vegan-friendly a čirou náhodou není ani tolik nezdravé, obsluha neví, jestli jídlo opravdu obsahuje něco živočisného původu, obrací oči v sloup a celkově není schopná a ochotná pomoci. A sehnat také jídlo v trafice nebo ve fast foodu? Těžší než se zdá, jsme hrozní masožrouti.

Výzvu jsem ještě o den odkládal hned poté, co mi došlo že jím housku se salámem…

První den jsem sáhl pro osvědčený jogurt a jel domů, V Praze by to bylo moc jednoduché… První věc doma, oběd s masem. Já ale maso nejím. Nejíš? Proč proboha? Vždyť to je jen kuře! Utíkám do čínské restaurace. Kupodivu tu nemají žádné tofu ani soju a z obrovského menu pouhé jedno jídlo je vegetariánské – smažená zelenina. Do zásoby si nakupuji sýr a spoustu ovoce a zeleniny. K večeři mi nabízí opět maso. Mám velký hlad, spousta ovoce a zeleniny se již nejeví jako spousta. A nebylo to ani moc levné.

Druhý den vyrážím do Rakouska se dvěma Čechy. Oba se chytají za hlavu a chtějí vysvětlit proč proboha dělám takovou pitomost. Instinktivně neustále sahám po šunce nebo čemkoliv s masem než mi dojde jakou pitomost to dělám. Přežívám o jogurtech a sýru, ovoci. V Rakousku přežívám hlavně na pivě. Rakušankám má dieta nevadí, na nic se neptají, nekroutí hlavou. Vaříme si špagety, hele, jde to i bez masa. 5 lidí kvůli mě si to maso k večeři odpustilo. Mám z toho radost.

Dalším den si uvědomuji jak je v Rakousku snadnější sehnat cokoliv bez masa. Logicky platím za jídlo bez masa méně. To že mě to tolik nezasytí je věc druhá.

nejím maso vegetarián vegan

Řekli byste mu ne, když tak krásné kouká a volá Vaše jméno?

Nejím maso, ale jím dost nezdravě. Přeci jen při cestování nemám čas vymýšlet co budu jíst či vařit. Pak to končí u sýrové pizzy. Můj jídelníček se dosti opakuje a mám opravdový problém do sebe dostat potřebné proteiny, většinu mého příjmu tvoří carbohydráty a vláknina. Cítím se ale dost dobře, mám dost energie. Od začátku jsem přibral 2 kg z čehož viním všechnu tu sůl v nezdravém jídle a zvýšený příjem carbohydrátů, které vážou vodu.

Na hike si kluci berou sušenou šunku, já hermelín. Hermelín nepřežívá, šunka krásné voní po hřebeni hory. Není kam utéct, snad jen skočit.

Vracím se do Čech, v malém obchůdku zase vše s masem, nebo sladkosti. Večeřím sušenky. Doma všichni přecpaní masem z grilování, naštěstí brambory zbyly.

Už mám možnost si vařit a připravovat své jídlo. Po večerech mám opravdu hlad, nedaří se mi do sebe dostat dostatek kalorií. Dochází mi dost brzy inspirace, nemám čas ani chuť vymýšlet vegetariánská jídla. Chci maso.

Setkávám se s druhou částí rodiny, opět se všichni chytají za hlavu, co že se mi to stalo, že nechci maso. K obědu opět maso, sahám po nezdravé alternativě. Přistihl jsem se zírat na balíček šunky a kuřete v lednici. 

Začalo to jako jeden den bez masa, pak jsem si řekl, že dám alespoň týden. O měsíci nepřemýšlím. Dostal jsem od toho, co jsem chtěl. Potvrdilo se mi, že Česko není pro vegetariány či vegany ideální zemí, jinde v ostatních zemích Evropy jsou na tom v tomhle ohledu lépe. Bez masa se mi nedaří jíst zdravě, resp. jsem příliš líný něco zdravého shánět, kupovat, vařit, vymýšlet. Někdy se dá nejedením masa ušetřit, někdy naopak je těžké vůbec něco bez masa sehnat a když už, je to téměř za stejnou cenu jako varianta s masem.

Věřím, že bych bez masa dokázal žít úplně, ale v brzké budoucnosti to neplánuji, aktuálně mě to akorát omezuje a zabírá čas. A naivně si můžu myslet, že jsem něco málo udělal proti šílené produkci masa, která tak ničí naší planetu.

Proč studovat v zahraničí?

V tomto článku bych rád zmínil co mi výměnný pobyt na Tecnológico de Costa Rica, (TEC – Kostarika) dal a vzal. Pokud sami váháte se výměnného pobytu či stáže v zahraničí zúčastnit a nechcete číst celý článek, mám pro vás jednu radu: „Jeďte!“. Určitě nebudete litovat. Ostatní, kteří chtějí vědět proč studovat v zahraničí, prosím nechť pokračují ve čtení.

Jednalo se o rok mimo domov, dokonce na jiném kontinentě. Kromě dalších věcí je to jistá finanční zátěž. Měl jsem našetřeno a samo ČVUT studenty více než dobře finančně podporuje. Více si můžete přečíst v rubrice Kostarika.

Určitě největším přínosem bylo, že jsem po těch letech měl konečně čas sám na sebe. Prožil jsem tu vůbec první prázdniny, které jsem si mohl plně užít a nemusel jsem ke studiu pracovat. Cestovat sám Střední Amerikou byl jeden velký zážitek, zejména mě to naučilo samostatnosti a rozvinulo mé sebevědomí, nejen co do mých jazykových schopností.

Dostal jsem možnost začít úplně od začátku ve zcela novém prostředí, aniž by mě kdokoliv znal. Měl jsem možnost být kýmkoliv. Já si vybral být sám sebou. A to se mi sakra vyplatilo.

Přestal jsem se tolik bránit tomu, že jsem introvert. Naopak jsem si to začal užívat. Měl jsem pokoj jen sám pro sebe a když jsem neměl náladu, prostě jsem se tam zavřel. Potřebuji nejen svůj klid, ale i určitý luxus. 30 dní bez teplé sprchy vám dokáže zkazit náladu. Sprcha a záchod v jednom, jeden odpad a kýbl s vodou, to je něco v čem nedokážu žít dlouho. Vyčerpává mě to a k čemu jsou mi ušetřené peníze, když nemám náladu si je užít? Vážím si víc svého klidu, luxusu a prostoru.

vietnam boston duck tour kostarika costa rica

Kdyby mi před rokem někdo řekl, že za rok budu v Bostonu USA kormidlovat válečného obojživelníka z VIetnamu, tak se mu vysměju.

Uvědomil jsem si, jak nám to v České republice hezky šlape a jak moc to tam mám rád. Jak můžeme být vděční, že jsme se narodili v  Evropě a navíc v tak krásné a levné zemi. Jak skvěle nám funguje doprava!

Také jsem si uvědomil, že chci více cestovat a pracovat po ukončení školy někde v zahraničí. To samo o sobě dost mění moje chování a přístup. Především v budování vztahů. Jednak mám větší zájem poznávat lidi z celého světa, z různých zemí. Na druhou stranu, pokud mě někdo nezajímá, neztrácím s ním čas. Tedy, naučil jsem se říkat Ne.

Představte si, že najednou žijete ve světě lidí a potencionálních kamarádů, které za rok už neuvidíte. A možná už je neuvidíte nikdy. Má cenu si z nich kamarády vůbec dělat? Ano, má. Potřebujete kolem sebe někoho, kdo vám pomůže a komu můžete pomoci vy. Na druhou stranu je jednodušší s nimi vztah utnout, říci jim ne, neztrácet s nimi čas. Naučil jsem se tu zbavovat emocionálních vysavačů. To jsou ti, jež vám kazí náladu, nezavřou pusu, chtějí jejich problémy přehodit na vás… V podstatě mají jen negativní vliv a ztrácí váš čas. Nebo nejsou zajímaví. Denně potkám spoustu nových lidí, většina z nich mě osloví jako první. Nemám na všechny čas ani energii. Pokud mi přijdou zajímaví, vezmu si na ně kontakt, ozvu se jim. Říci ostatním Ne je těžší, ale jinak to nejde. Když máte možnost, vyberete si to nejlepší. 

Uvědomil jsem si jakou spoustu možností mám jakožto ajťák. V USA jsem poznal spoustu úspěšných a zajímavých lidí, které zajímalo kdo jsem a co dělám. Měl jsem tu možnost povečeřet s prezidentem Southern New Hampshire University, pro mě naprosto úžasným člověkem, s vybranými způsoby, očividně velice úspěšným. A jeho jsem zajímal já, co zajímal, dokonce mi záviděl, kolik možností mám s mým IT zaměřením a neopomněl nabídnout i spolupráci. I takové věci se můžou stát klukovi z malinkaté vesnice, je to jen na vás.

costa rica kostarika panama girls sexy

Nějak se tu líbím holkám a vůbec nevím, čím to je. Nevíte?

V ČR máme kvalitní veřejný vzdělávací systém a jsem neskutečně rád, že jsem se tenkrát rozhodl pro FIT ČVUT. Je to fakulta, kde jsou skvělí lidé a dostává se nám nadprůměrného vzdělání, baví mě to, máme spoustu možností vyjet do světa a je veliká škoda, že to studenti ČVUT nevyužívají.

Naše vzdělávání má ale i své mouchy, především související se špatnými aspekty naší kultury. Více se mi dostává negativní motivace. Na ČVUT mám pocit, že studenty příliš srovnávají, dávají nám pocit, že jsme nikdo a nic jsme nedokázali. Není pak divu, že má spousta z nás nízké sebevědomí. Kultury na tomto kontinentě to mají jinak. A víte co? Tahle pozitivní motivace opravdu funguje. Určitě pro mě. A pro vás? Minimálně to stojí za vyzkoušení.

Určitě znáte české „Samochvála smrdí„. A proč? Proč se tam u nás tolik zaměňuje sebevědomí za nafoukanost a sobeckost? Proč vnímáme chválení sama sebe za špatné? Myslíte si, že nám to pomáhá se shazovat a podceňovat se? Naučil jsem se tu mít ze sebe dobrý pocit, chválit sebe a lidi kolem sebe. Za takovou pochvalu tu lidi poděkují téměř bez povšimnutí. Ale dál se setkávám s tím, že my češi chválu vzít neumíme, ne bez povšimnutí a bez podezřívání. O to víc samochválu, zkuste se před někým pochválit, schválně jestli zazní slovo nafoukanost. Sám mám problémy přijmout od kohokoliv jakoukoliv pochvalu a jsem zvyklý ji znevažovat, zlozvyk naučený v naší kultuře, kterého se pomalu zbavuji.

Začal jsem se tu zajímat víc sám o sebe. Investuji více času do zlepšování se. Ať jde o držení těla, čtení, cvičení nebo i jen pouhé vybrání hezkého oblečení a vůně. Hergot, vždyť já si tu udělal i první selfie! A objevuji se teď na tolika fotkách jako nikdy dříve. A mně se to dokonce i líbí!

Lásku ke studiu jsem si uvědomil nedávno. Chci studovat, celý svůj život. Nemyslím tím školy, vždycky se najde nějaké téma. Tady kromě školy studuji zdravou výživu, posilování a jak vlastně to lidské tělo funguje, psychologii a spoustu dalších témat, které se zrovna naskytnou.

costa rica kostarika embassy

Přijela návštěva z ministerstva ČR. Chtěli nás poznat. Tak proč ne?

Poznávám sám sebe mnohem rychleji a intenzivněji než doma. To mi nejen zvedá sebevědomí, ale i uklidňuje duši.

Každý říká jak je nejlepší se naučit cizí jazyk právě žitím v dané zemi. Ano, je tu neskutečně intenzivní jazykový kurz. Každodenní. Zdarma. Žádné výmluvy. Těžké? Ne, je to skvělé! Stačí se doma trochu připravit, naučit se naprosté základy a vyrazit do světa. Danou zemi tak poznáte stokrát lépe. Rád bych se naučil ještě další jazyk a vyrazil na podobné dobrodružství.

O světě jsem toho nikdy moc nevěděl, nejlíp se učím vlastní zkušeností. Být mimo domov a cestovat po Americkém kontinentě mě naučilo spoustu o světě celém, něco málo o politice a celkově mám větší zájem o poznání světa. Na svět ale i na nás se teď koukám jinak. Rozšířil jsem si obzory.

Poznal jsem další kultury. Vzal jsem si z nich to nejlepší. Spoustu věcí mi bude chybět, ale kus kultury bude žít se mnou. Oceňuji naši kulturu a obecně mi vyhovuje více. Ale ve svém okolí se můžu snažit opravdu o spojení těch nejlepších věcí z obou kultur.

Také mi došlo, jak moc velcí alkoholici jsme, my Češi. Ale co, pro nás to funguje, dělá nás to šťastnější. Nic není dokonalé. Tak proč ne?

kostarika costa rica guatemala

To mě tak začne „otravovat“ holka prodávající deky kdesi v Guatemale a skončí to výměnnou kontaktu. Ta slečna má procestovanou Evropu, USA a vydělává na další dobrodružství. Prodávání dek asi dost vynáší. Nakonec mě ještě pozvala na silvestra k ní domů. A byla moc hezká!

Žít v prostředí, kde víte že nebudete pořád má i dost výhod. Máte pořád ten pocit, že si to musíte maximálně užít, zbývá už přece jen 5/3/1 měsíců. Vy z toho chcete vytěžit maximum. Takhle bychom to měli dělat pořád.

Zcela jistě jsem se stal sebevědomější, spokojenější, zkušenější, samostatnější a zajímavější osobou. Alespoň z mého pohledu. A to je ten pohled, na kterém záleží a mělo by záležet nejvíce. A nebojím se pochválit ještě více!

Spousta lidí mi říkalo: Proč tam vlastně jedeš? Vždyť to pro Tebe bude ztracený rok! Jak ztracený? Minimálně se naučím nový jazyk. Ale k čemu mi to bude? Vždyť se tím nebudu živit! To je blbost. Copak vše co děláte pro to, abyste byli lepší v něčem čím se budete živit? Možná spíš je lepší otázka, co a jak často děláte něco pro to, abyste se lépe uživili? I naučení nového jazyka vás naučí spoustu jiných věcí, zlepší vaše učící schopnosti, získáte konexe, lepší CV a spoustu dalších věcí, které vás „lépe uživí“. Naopak mi tady skoro až přišlo, jak jsem předtím ztratil spoustu let a že já trubka už nevyjel do zahraničí dříve.

Fotky na Flickru
Videa na youtube

Líbil se vám článek? Máte otázky? Rád s čímkoliv pomůžu, na vše odpovím. Budu rád za jakýkoliv feedback.

Děkuji Anče za přísnou a věcnou korekturu!

Honduras a cesta zpět

V prosinci 2014 jsem se vypravil procestovat Střední Ameriku. V té době jsem studoval v Kostarice, tak jsem měl na takovou cestu už dávno políčeno. Jako šestá a poslední země byl na seznamu Honduras, kde jsem strávil  4 dny, včetně Silvestra a Nového roku.

Po měsíci skvělého cestování jsem se rozloučil s bandou a z Mexika se vypravil sám do Hondurasu, země s největším počtem vražd na počet obyvatel.

Z Yucatánu až do Copán Ruinas, Honduraské vesnice celkem blízko od Hranic s Guatemalou jsem se dostal za 2,5 dne. Použil jsem pouze veřejnou dopravu, abych co nejvíce ušetřil. Během té doby jsem nikde nepřespával, pouze v autobuse.

V místním hostelu jsem se měl potkat s Lennym, němcem. Do večera jsme ještě potkali lidi ze zemí jako USA, Libanon, Honduras, Perú, Rusko a další. Silvestrovská párty byla skvělá. Přáli jsme si vše nejlepší do nového roku s mísťnáky. Užívali jsme naplno!

honduras new year's eve silvestr nuevo ano

Trochu podivná honduraská Silvestrovská tradice – upálení panáka obaleného petardami v každé čtvrti města

Místní holky teda nic moc. Alespoň z mé zkušenosti. Na hranicích si při kontrolování mého pasu úřednice krkla. Zanedlouho poté v buse další lovila chrchle a nakonec si odplivla z okénka. Místňák to ironicky komentoval jako: „Muy amable“. Tak si toho alespoň všímají i mísťnáci. Snad jen blbá náhoda.

Místní měna jsou lempiras. Mají téměř stejný kurz jako česká koruna. Bylo fajn konečně po několika měsících nic nepřepočítávat a jen užívat nízké ceny.

Před bankou několik ozbrojených hlídačů, dovnitř pouštějí jen omezený počet lidí a udělají vám téměř kompletní prohlídku, tedy pokud nejste místní, to můžete i s nožem

Do party se k nám přidal i poněkud zvláštní ruský profesionální voják Sergej, který si v hispánských zemích raději říká Sergio…

Honduras New year's eve new year travel

Úžasná atmosféra Nového roku

Přifařili jsme se na párty k nějaké rodince, kde nám nosili tequilu a tamales. Nejlepší tamales co jsem měl.

Druhý den jsme konečně viděli ruiny pyramid. Bylo to celkem malé místo, ale stálo to za to. Potkali jsme tam nějakou honduraskou partu. Dvě ženy středního věku se s námi chtěly vyfotit, načež začali ve španělštině křičet na své děti: „Už mám přítele, podívej synu, tohle je tvůj nový otec!“, děti brečely jak želvy. Zbytek návštěvy jsme se před nimi schovávali a ony nás neustále hledaly. Byli jsme pro ně větší atrakce než samotné pyramidy.

Musel jsem počkat do dalšího dne, na Nový rok nic samozřejmě nejezdilo. Dál jsem jel opět sám. Projížděl jsem těmi nejnebezpečnějšími městy, San Pedro Sula a hlavním městem Tegucigalpa. Nic nebezpečného tam samozřejmě není… Nenechte se všemi strašit.

Před vstupem do busu důkladná prohlídka, detektor kovu a bůhví co ještě. V polovině cesty zastávka u malého bufetu. 20 minut prohledávají bus, takže není možné se do něj vrátit. Pak opět prohlídka. Dopadlo to dobře, nikdo si v bufetu žádnou bombu nekoupil

Jako ve většině zemích, nejhorší sorta lidí na světě jsou taxikáři. S nima nemá cenu se bavit. Vždy lžou jak žádné busy nejezdí, je to šíleně daleko a že prostě musíte jen s nimi taxíkem. Proti tomu jsem už naštěstí imunní.

Na další bus jsem ovšem čekal asi 3 hodiny. Busů kolem projelo několik, ale žádný z nich nezastavil. Protože prostě občas nezastaví, jak mi bylo sděleno. Nechápu, jak to tady funguje. Až asi pátý autobus mi konečně zastavil a mně se rozpadly žabky. Do další země asi dojdu naboso.  

V autobuse sedím na kýblu plném bordelu. Místní se mi smějí. Podívám si s nimi a o žádném nebezpečí v zemi nevědí. Prý je to tu klidné. Samozřejmě, že ve městech se hodně vraždí gangy, ale to je přeci normální, ne? I starší si uvědomují, jak jsou na tom špatně se vzděláním a jak moc by jim to prospělo. Jen nemají tu možnost.

macaw copán ruinas honduras

Macaw, těch tu byla spousta

Do Nicaraguy přicházím s jednou botou až po setmění. Ujíždí mi poslední bus jen kvůli tomu, že je úředník zvědavý, kde že se nachází ta Česká republika. Opět mi měří tělesnou teplotu a varují mě, že jsem podchlazený (tady nemají tělesnou teplotu 36.5°C jako my, ale 37°C, což ale oni nevědí).

Přespávám v (skoro) nejhnusnějším hostelu, co jsem kdy viděl. Nic tu nefunguje. Kýbl + díra = záchod a sprcha v jednom. Naštěstí jsem ukecal dobrou cenu. Prosím majitelku, ať mě vzbudí ve 4 ráno, jelikož nemám telefon, budík, nic. Babča zaspala, já taky. Naštěstí se mi daří přejet za celý den Nicaraguu.

Snaží se mě okrást jako minule. Než nastupuji do busu, ověřuji si, že jede až na hranici a ne jen do Rivas a že se za batoh nic neplatí. Potom co se bus rozjede, se dozvídám, že na hranici samozřejmě nejedeme a po vystoupení mi nechtějí dát batoh bez zaplacení. Křičím však na jiného týpka ať mi hodí batoh, že už jsem zaplatil, posléze utíkám. Nenechám si tohle líbit. 

Na další spoj čekám u silnice asi 3 hodiny. Žádný řád, žádné zastávky, nic.

Už chci zpět. Z cesty jsem unavený a chci se konečně vyspat. Jsem sám. Na hranicích čekám 8 hodin, aby mi pak u okénka řekli, že mě do země nepustí. Jdu k druhému okénku a dostávám vízum, ale jen na 60 dní. Sakra!

Potkávám skupinu kostaričanů a po půlnoci bereme taxi a jedeme na pláž. Protože tohle byli neskutečné nervy.

Další den večer přijíždím „domů“ – do Cartaga. A samozřejmě – prší. Uvědomuji si, jak jsem měl více jak měsíc nádherné počasí. Téměř bez deště. Bylo nádherně. Ale tady ne, tady pršelo celý měsíc. A bude pršet další měsíc. A bude zima. Tedy, zima na místní tropické poměry 🙂

Honduras je nádherná země s vřelými místňáky. Jsem moc rád, že jsem tuhle zemi nevynechal, ač jsem toho tolik neviděl.

Cestování mi prozatím končí. Teď bude něco málo po Kostarice a pak Panamá!

Fotky na Flickru
Videa na youtube

Líbil se vám článek? Máte otázky? Rád s čímkoliv pomůžu, na vše odpovím :) Budu rád za jakýkoliv feedback.

Kostarika – Na kole na Irazú a zase dolů

Na své narozeniny jsem si udělal radost a dopoledne vzal kolo a vyrazil na vulkán Irazú. Plánoval jsem to tak na 3-4 hodiny cesty. Je to zhruba 31 km nahoru a dalších 31 dolů. Horší je převýšení, to činí téměř rovných 2 000 metrů.

Cesta byla náročná a několikrát jsem z kola sesedal, abych kolo pouze tlačil po výmolech. Dalo mi to zabrat víc než jsem čekal a čas rychle utíkal. Na cestu jsem si vzal 3 litry vody a po cestě ještě 2 litry dokupoval.

Zpočátku bylo dost teplo, ale jak to tak v Kostarice chodí, počasí se rychle změnilo. Na vrcholu je obvykle dost chladno, ale přidejte k tomu kyselý déšť, který byl způsoben výbuchem vedlejší sopky (po 150 letech, tak trochu důvod proč jsem se tam vydal…), a máte z toho několikahodinovou nepříjemnou cestu až na vrchol.

Nakonec jsem se tam vyškrábal asi po šesti hodinách, totálně zmoklý a psychicky i fyzicky vyčerpaný. Počasí mi moc nevyšlo.

volcano irazu kostarika costa rica

Kousek od vrcholku nejvyšší sopky Irazú 3432 m. n. m., mlha, že by se dala krájet

Na cestu dolů jsem se těšil už od začátku. Konec konců, kde máte tu možnost jet 30 km z kopce, bez šlapání a jen si užívat nádhernou krajinu, spoustu krav a místní? V tomto počasí to byl ale kámen úrazu.

Cestou dolů jsem jen brzdil a vůbec nic jsem neviděl. Už po prvním kilometru jsem z kola spadl, viz video z GoPro. Ohnul jsem řídítka, rozbil si zadní brzdu. Třicet km to go.

Poprvé v životě jsem si tu cestu z „kopečka“ neužil a Cartágo, můj tehdejší domov, jsem nadšeně vítal jako nikdy předtím. Večer na svou oslavu jsem se nadopoval prášky a alkohol raději neriskoval.

Přeci jen mi to ale hodně dalo a zcela jistě víc dalo než vzalo. Přeci jen, kolik lidí může říci, že vyjelo sopku na kole? 🙂

costa rica kostarika irazú gopro

Na vrcholu (blaha). Dobrý pocit :)

 

Na závěr ještě video z cesty

Líbil se vám článek? Podnikli jste něco podobně bláznivého? Podělte se 🙂
Možná by se vám mohla líbit nějaká kniha o cestování?

Mexiko – Yucatán

V prosinci 2014 jsem se vypravil procestovat Střední Ameriku. V té době jsem studoval v Kostarice, tak jsem měl na takovou cestu už dávno políčeno. Jako pátá země bylo na seznamu Mexiko, kde jsem strávil  5 dní a to pouze na Yucatánu.

Po Belize opět ve španělsky mluvící zemi. Na hranicích se mě úředník ptal, kde jsem se tak dobře naučil španělsky. Ale vzápětí mi opravil mé R v „Costa Rica“. Stefan ho ale pohotově uzemnil, že mám pravdu já. Očividně se cítil dost trapně. Jinak ale nejdůkladnější hraniční kontrola. Na prohlídku tělesných dutin však naštěstí nedošlo.

Na hranicích nikdo a vše zavřené. Taxikáři, alias krysy, se nám snaží prodat pesos šíleně pod cenou. Proč? Gringo peníze tu prý nemají hodnotu. Haha.

Najednou to tu vypadá nějak civilizovaně. Mexiko se mi začíná líbit! Mají tu dokonce i nádraží!

Bus pohodlný, ale cena 150 pesos. Hm, doprava tu bude asi dražší. To ale ještě nevím, že nazpátek zaplatím 300 pesos. Proč? Sezóna. Jo a v buse opět ta dementní klimatizace, děti kašlají, prosím řidiče, aby to vypl. Po pěti minutách to ale opět nahodil, předpisy.

Tuluum vypadá více turisticky, přesto nacházíme hostel za 4 USD. Hostel plný vyhulenců. Naštěstí vyhulenec byl i recepční a tak platíme méně.

mexiko mexico pregnant girl

I v Mexiku pobíhá spousta těhotných mladých děvčat. Děti si hrají různě…

Výborný hotdog za 16,- Kč? Pivní lahve 1.2 litru? To je ráj.

Tuluum měl být takovou atrakcí bokem, na chvilku. Ale byl naprosto úžasný! Skvělé a krásné ruiny. Kousek nádherné přírody a asi nejkrásnější pláž co jsem viděl. Jen začalo pršet, smůla. Taky jsme potkali skupinu Čechů s průvodcem a tak jsme tajně poslouchali a bavili se u toho španělsky, co že je to za divnej jazyk ta čeština.

Dále ukecáváme z 60 USD na 44 USD trip na Chichen Itzá, all-inclusive. Týpek se ale sekne v přepočtu z pesos a tak to máme ještě levnější. No jo, ráj.

Nejvíce jsem se těšil do Mexika na burrito. Ale když už jsem konečně našel místo, kde ho mají, tak to bylo nejhnusnější burrito v mém životě. A nejlepší? V Praze. Stejně tak jsem nejhnusnější Tamarindo pil přímo v Tamarindu… A guacamole? Nejlepší jsme si udělali sami v hostelu.

Zklamáni dáváme opět pivo a hotdogy. Bohužel u nás ale zastavuje policie a nutí nás pivo vylít. Bráníme se a chceme ho dopít, ale jim se to nelíbí. Třetí incident s policíí celkem. Držíme minutu ticha za padlé pivo. Tedy celých 5 vteřin, než se Majk zeptá, proč jsme tak zticha…

Dnes je den D, den kdy uvidím svůj první Div Světa. Tedy ten z novodobých divů. Bus vyjíždí o hodinu později. Hodinu, kterou nám poté berou při prohlídce divu. Areálem tedy jen běžíme. V běhu ale ještě stíhám fotit japonce.

Pyramida je super. Má ještě další pyramidu uvnitř sebe aniž by se nějak podpíraly navzájem. Je tu taky spousta akustických featur. Hodně si s tím ty májové vyhráli. Taky nás tu učí májské fráze, miluji Tě je něco šíleně dlouhého a nesmyslného. Být májem, tak se raději nezamiluji. Areál je celkově dost poddimenzovaný. Důvod? Rok 2012. Neúspěšná Apokalypsa jim zvedla návštěvnost asi o 500 %.

chichen itzá mexico mexiko krteček

I krteček se diví Divu Světa. Tenhle chlapík se mnou viděl už 8 zemí Světa. Což je o jednu víc než rajče které jsem si zapomněl v krosně.

Místní si vymýšlení vlastní měnu – májský dolar. Ten je prý tak 25-36 USD, podle toho kolik dáme a jak jsme bílí. Nejdřív volají – triko za dolar, triko za dolar. Ale pak chtějí ten svůj vymyšlený, májský.

Součástí tripu je i free bufet. „Na Čechy“ sežereme co to jde, jdeme si i třikrát přidat. Vzápětí se málem topíme v Cenote – obrovská díra v hoře, zatopená vodou (ta naše měla 50m hloubku). Cenote jsou tu dost obvyklé. Lidé si na nich staví i domy. Takový bazén zní dost cool.

Potkávám krásnou mexičanku a celou cestu s ní prokecám. Sbalil jsem takovou kočku s mojí španělštinou? To mi dělá dobře… Slečna je pravá mexičanka. Jídlo bez chilli ji přijde divné, pije spíš tvrdej a zásadně bez koly.

Potkávám v obchodě baliče zboží bez ruky! Lidí bez končetin je ve Střední Americe spousta, ale tohle je extrém.

Nohy mám z celé cesty tak šíleně poštípané od komárů, že když v noci začne pršet, vystrčím je ze stanu, ať mi na ně prší.

V Playa de Carmen jsou hostely dražší. Ale za 10 USD jsme tu našli skvělý hostel, s bazénem, kuchyní, celkově paráda.

Na Mexiku nejvíc miluju jídlo. A ty ceny! Za 10 kč si dáváme výborné empanadas. Oproti Kostarice šílený rozdíl. Hlavně tu všude frčí street food. A ceny alkoholu? Super! Dokonce i importované zboží z USA je tu levnější než v USA. Vezu si odsud José Cuervo tequilu za 109 pesos. V porovnání s Kostarikou je 4x levnější. Jo, 4x…

Ale není to dokonalé. Ve Střední Americe moc nefrčí salámy, párky a jiné další uzeniny. Do špaget si kupujeme nejlevnější a přesto pro nás drahé párky. Chutnají jak svíčka. Nakonec to snědl chudák pes.

Playa de Carmen je jedna z turisticky nejnavštěvovanějších míst na Yucatánu. Proč? To netuším. Opravdu ošklivá pláž, všude řasy. Hnus. Ale ty holky!

mexiko mexico playa de carmen nice girl

Holky tu jsou tak pěkný, že je musejí hlídat. Že tu práci ale dělají dobře, co?!

Ráno ke snídani „Sněz kolik chceš“. V Mexiku asi nejsou zvyklí na Čechy. A určitě ne na 6 Čechů. Sám jsem snědl 8 toastů, několik vajec a půl sklenice marmelády. No co, bylo to zadarmo.

Mexiko se mi moc líbilo. Škoda, že jsem neměl víc peněz na procestování celého Mexika. Taky to bylo kvůli cenám za transport nejdražší část celého výletu. Stejně jsme si ale vystačili s 30 USD na den. Cena jídla to zase vybalancuje.

Po měsíci skvělého cestování přišel čas se s bandou rozloučit. Oni už letěli „domů“ a mě samotného čekal ještě Honduras, země s největším počtem vražd na počet obyvatel.

Fotky na Flickru
Videa na youtube

Líbil se vám článek? Máte otázky? Rád s čímkoliv pomůžu, na vše odpovím. Budu rád za jakýkoliv feedback.

Belize

V prosinci 2014 jsem se vypravil procestovat Střední Ameriku. V té době jsem studoval v Kostarice, tak jsem měl na takovou cestu už dávno políčeno. Jako čtvrtá země byla na seznamu Belize, kde jsem strávil 3 dny, včetně Vánoc.

Silnice k hranicím opět šílená. Všude spousta vojáků a adhoc zpomalovacích prahů vyrobených se sjetých pneumatik. Na hranicích customs, ale nikdo nás neprohledal. Cestou zpět z Mexika se mě tu však ptali: „Pane, vezete nějaký alkohol?“, „Ano, vezu“, „Pěkně, pokračujte!“.

Hned za hranicemi není bus, vesnička je asi 2-3 km daleko a tak prostě taxi nebo pěšky. Nestíhali jsme a vzali jsme taxi. Ukecali jsme ho na poloviční cenu. Když jsme ale dojeli do cíle, chtěli cenu původní. Zmetci. Hádali jsme se s nimi. Zavolali na nás policii, ta pro nás přišla až do autobusu a kvůli nám autobus neodjel. Nakonec si poznamenali iniciály našeho „lídra“ a museli jsme zaplatit. Zmetci podruhé.

Nejstupidnější věc v téhle zemi je jejich měna – belizský dolar. Má pevný kurz polovinu amerického dolaru. Samozřejmě ji značí stejným symbolem jako americký dolar. Takže se všude musíte ptát, v čem je cena uvedená. Tady se už moc smlouvat nedá.

belize poverty poor people child

Ač je Belize jiné než zbytek Střední Ameriky, chudoba se ji nevyhla.

Pouliční prodejce do autobusu nepouští, zákony podobné s USA. Coca cola se tu nesmí prodávat ve větší láhvi – boj s obezitou…

Je tu pochopitelně úředním jazykem angličtina. Jedná se o britskou kolonii. Je tu samý černoch. Spousta rastafariánů. A trávy. A kokainu! 

Na nádherném ostrově Caye Caulker se nás rasta ptá: „Dáte si humra, hot dog nebo něco jiného k jídlu?“, „Ne, děkujem, nemáme hlad“, „Aha, tak kokain?“. Vzápětí podává jinému zákazníkovi pytlíček s bílým práškem.

belize caye caulker travel

V Belize je spousta nádherných míst jak vystřižených z fotek cestovních agentur

Na ostrově je trochu dráž, ale pořád celkem levno. Mají tu zákon neprodávat pivo u vody, ale drinky můžou. Takový nesmysl. Mimochodem, je to tak malý ostrov, že u vody jste vlastně skoro pořád.

Ač tu je nádherně, nejsou tu de facto žádné pláže a žádné vlny. Místo písku tu jsou rozdrcené korály. To ale tomuto místu na kouzlu neubírá. Opravdu nádhera. Jako bonus je opravdu jen kousek vzdálený další ostrov, kde si můžete najít svou privátní „pláž“. Na tento ostrov se dá jednoduše doplavat z Caye Caulker.

Taky tu mají spoustu asiatů vedoucí své obchody.

Na Vánoce nás vzbudil krokodýl v zahradě. Jakoby ty Vánoce už tak nebyly dosti netradiční. Celý den jsme se koupali, spálili se a jako štědrovečerní večeři jsme měli humra.

Kromě černochů je tu ale i spousta guatemalanů, kteří hlavně prodávají na trzích. Nápisy jsou především v angličtině, ale spousta je jich i ve španělštině. Nebo takový mix.

Za hlavní město jsem v době návštěvy považoval Belize city. Ale hlavním městem je Belmopan s pouhými 15 000 obyvateli. Belize city je větší, žije tu pouze nějakých 70 000 obyvatel. Země má potom celkem pouhých asi 300 000 obyvatel.

Belize city je šílená špinavá díra. Spousta odpadků. Plno bezdomovců a divnolidí, co si s vámi chtějí jen plácnout. Nebo prostě celý den sedí na židli a nadávají.

belize city cemetery hřbitov belmopan

Belize city – silnice je obehnaná hřbitovem. Hroby jsou nalevo, napravo, ale i v prostředním pruhu.

Belize se mi moc líbilo. Ač jsme krom ostrova toho moc neviděli, tak po cestě byla nádherná příroda a kulturně jiný zážitek. Pokud budete chtít procestovat Střední Ameriku, tak tuto zem určitě nevynechejte 🙂

Fotky na Flickru
Videa na youtube

Líbil se vám článek? Máte otázky? Rád s čímkoliv pomůžu, na vše odpovím :) Budu rád za jakýkoliv feedback.

Guatemala

V prosinci 2014 jsem se vypravil procestovat Střední Ameriku. V té době jsem studoval v Kostarice, tak jsem měl na takovou cestu už dávno políčeno. Jako třetí země byla na seznamu Guatemala, kde jsem strávil 7 dní.

Za hranicemi jsme vzali chicken bus a mířili do hlavního města. Řidič slíbil, že tam budeme za dvě hodinky. Jeli jsme po pěkné dálnici, šílenou rychlostí a trvalo nám to téměř 4 hodiny. Autobus byl neuvěřitelně plný. Sedačky mají mezi sebou tak malou mezeru, že lidi sedí v uličce, zadkem na levé i pravé sedačce. A samozřejmě do toho týpek vybírající peníze přeskakuje lidi – a nejen to! Dokonce ve 100 km/h vylézá zadními dveřmi a přes střechu leze dopředu. Na další zastávce přiskakuje prodejce zázračných pilulek zneškodňující vymyšlenou nemoc, místní se ale očividně chytají a produkt kupují…

Guatemala city je první pořádně město, co jsem tu viděl. Obrovské, plné McDonaldů, KFC a všeho možného. Vypadá moderně a z toho co jsme viděli i bezpečně.

Naším cílem je jezero Atitlán, autobusáci nám ale tvrdí, že přímý spoj neexistuje a my musíme kdesi vystoupit. Opět nám lhali. Jak jde o dopravu, každý tu lže. Taxikáři jsou v tom nejhorší. Vybavuji se s místní ženou, ta mi jako první sdělí, že místo kde chceme vystoupit se jmenuje kilometr 148. Obáváme se, že tam vůbec nic nebude. Autobus téměř nezastavuje, za jízdy se nedá ani napít, jedeme přes 6 hodin. Poprvé oceňuji prodavače jídla v autobusu, ale dolary neberou. Ta samá žena mi kupuje hranolky. Jsem nesmírně vděčný. Vystupujeme na onom místě. Kupodivu kilometr stočtyřicetosm je obydlený, je tu fastfood a dokonce i diskotéka. Nemáme místní měnu a to se zdá jako velký problém. Plný autobus čeká 15 minut než ho přemluvíme, aby vzal dolary.

multitasking guatemala

Multitasking

Z další slíbené hodinové cesty se stávají 4, protože jsme píchli. Nikomu nerozumím, všichni mluví májským jazykem. Místní říká, že píchnout kolo u autobusu se stává velice výjimečně, asi jen 4x do roka… Rezervu dofukujeme ohněm, jejda, chytlo to. Uhasíme a jedeme dál. Jen mě překvapilo, že nikdo nikomu nic neřekl, prostě najednou řidič zastaví a jde vyměňovat kolo.

Druhý den vyspáváme a vydáváme se na nos indiána. K parku je to ještě pár kilometrů, všichni straší, ať vezmeme průvodce. V budce kupujeme lístky, ale žádný vchod nikde, prostě jen platíme za vstup na kopec. Výhled je nádherný, úžasný. Jezero, vulkány, město. Zanedlouho už jsme na vrcholu, sedíme na hezké vyhlídce. Objeví se dva polonazí místňáci s mačetou a začíná pře. Vstoupili jsme na jejich území a musíme platit. Blokují nám cestu, křičí, hádají se, jsou agresivní. Po téměř hodině nesmyslného hádání máme strach a raději platíme. Vrátný dole nám potvrzuje, že nás okradli. Jdeme rovnou na policii, kde ztrácíme další hodiny, aby nám řekli „přijďte zase zítra, všechno znovu probereme“. Kašleme na to.

guatemala san pedro atitlan lake

Tvář indiána. Zleva – čelo, nos, ústa.

Cestou zpět potkáváme servírku z restaurace, kde jsme byli předchozí večer, hledajíce nás. Prosí nás, ať si vezmeme zpět dvacetidolarovku a zaplatíme v quetzalech. Je to opravdu malé město…

Jdeme do restaurace a cestou si na zlepšení nálady kupujeme piva. Na tajňačku pijeme v restauraci a číšnice se nás přijde zeptat, jestli nechceme skleničky.

Míříme do restaurace, která slibuje Czech beef soup. Vede ji češka a dále potkáváme 4 další čechy, nezávislé na sobě. Všichni přišli na gulášovku. Ta pálí jak čert, má blíž k Mexiku než k Česku. Opravujeme wifi, dostáváme slevu, palačinky a májskou kořalku. Dokonce využíváme i slevu na rum pro restaurace, netroškaříme a kupujeme rovnou 7 flašek.

V další restauraci se neskutečně přejídáme nachos za pouhých 20,- Kč. Litujeme, že jsme objednali i další chod. Jídlo jíme ještě v noci a ráno.

Ve 4 ráno už razíme směr Antigua, nádherného město obehnaného vulkány, jeden je dokonce aktivní, ale po dobu naší návštěvy jen tak lehce pšouká.

Potkávám hezkou a milou slečnu, která se mi snaží prodat deku. Po krátkém hovoru se dozvídám, že studovala v USA, Francii a chystá se do Evropy znovu. Studovala politologii a teď prodává deky…

guatemala antigua smoking

Osmiletý klučina prodávající cigarety. Může je prý i prodávat dětem, nechápe co je na tom špatně a proč se ptám.

Májským jazykem tu mluví spousta lidí. Starší generace ani neumí španělsky a tak se učí s vnoučaty. Tento jazyk má však jen kolem jezera nějakých 84 odlišných dialektů a je opravdu obtížný.

Museli jsme se opět vrátit do hlavního města a už se stmívalo. Odmítli jsme taxi a šli s bagáží pěšky. Lidi se ťukali na hlavu, jak moc riskujeme a že je to příliš nebezpečné. Ale bylo tam relativně bezpečno.

Moc se mi líbí ten styl obchodů. U nás je vše zavřené, okna zatažená, žaluzie a kdo ví co. Tady je ale vše otevřené, vidíte do všech obchodů a dokonce i třeba do kadeřnictví, jak někoho střihají. Je to příjemné, živé a zajímavé.

Na dálnici je kolikrát zúžená doprava o jeden pruh, na kterém se suší rýže. To ostatně můžete vidět v mnoha zemích.

Nádraží narvané k prasknutí, jsou tu hlavně matky s dětmi. Venku bouchají petardy, děti křičí. Stejně jako v celé Střední Americe, i tady je spousta kojících (mladých) maminek. Ano, na nádraží. Prsa prostě všude. Vidím zajímavou scénu – motorka, řidič a matka kojící dítě za jízdy, opodál předškolní děti házející petardy pod motorku.

V restauraci nám dovolují zůstat než nám pojede autobus. Lidi jsou tu moc příjemní. Nevyženou vás, když máte dojedeno, netváří se hrozně, když přijdete s bagáží.

Do restaurací pouštějí pouliční prodavače jídla. Proč by někdo vychutnávajíc si kuře chtěl sladký chleba? Nesmysl. A na „ne“ tu taky moc neslyší.

Do Flores jedeme nejluxusnějším autobusem co jsem kdy viděl. Ale zas ta klimatizace…

guatemala birth control pregnant kids

Jeden z největších problémů těchto zemí – děvčata po základní škole místo studia začnou profesionálně rodit

Dnešek je první den bez alkoholu. Ale teplou sprchu jsme neměli od začátku výletu.

V Tikalu vidím první pyramidu v životě. Jsem naprosto udiven, je to nádhera! Po pár hodinách to ale vystřídá: „Hm, zas další pyramida“. Potkáváme tarantuli, hrajeme si s ní. Areál je obrovský, je tu spousta zvířat, ruin a pyramid… Lidi lezou za řetězy, zákazy. Místní odhazují odpadky.

Na trhu na mě pokukuje a usmívá se spousta holek. Úsměv oplácím, alespoň do té doby, než zpoza haldy ovoce vykoukne i těhotné bříško. Místní holky jsou ale krásné!

Na trhu a v obchodech hodně potkávám mladé kluky mající posilovací pás. Mají to jako oporu nebo z čistě estetických důvodů?

V Santa Elena po setmění sbalí stánky na trhu a spí na ulicích, ráno opět nanovo. Vidím svítící telefony a notebooky lidí usínajících na špinavé zemi, přikrytí kartonem…

Guatemala je úžasná, velká a levná země. Užil jsem si tu nádherný týden. Šíleně moc se mi líbilo San Pedro u jezera Atitlán. Doufám, že se sem ještě někdy vrátím. Dokážu si představit tu nějaký čas žít. Je to prostě nádhera.

Položka Cena
Bus Guatemala city -> Santa Elena 25$ (zpátky jsem jen ale jen za 12 horším busem)
Pivo velké 8-15 GTQ
Brutal nachos 25 GTQ
Burrito jak dětská ruka 30 GTQ
Vstup na nos indiána 30+50(okradení) GTQ
Rum Botran 0.7l, 5 let 42 GTQ
Tílko Guatever 35 GTQ
Oběd – pití, talíř, obloha, tortilly navíc 20 GTQ
Shuttle Flores -> Tikal a zpět 80 GTQ
Vstup Tikal 150 GTQ
Vstup do jeskyně v Santa Elena 25 GTQ

Fotky na Flickru
Videa na youtube

Líbil se vám článek? Máte otázky? Rád s čímkoliv pomůžu, na vše odpovím :) Budu rád za jakýkoliv feedback.

 

El Salvador

V prosinci 2014 jsem se vypravil procestovat Střední Ameriku. V té době jsem studoval v Kostarice, tak jsem měl na takovou cestu už dávno políčeno. Jako druhá země byl na seznamu El Salvador, kde jsem strávil 4 dny.

Po cestě na šílené silnici z Nicaraguy jsme na hranicích s Hondurasem ve 4 ráno, vidíme ceduli „Poplatek za migrační jsou 3$, pokud po vás úředník bude chtít více, nahlašte tuto událost“. Úředník chce 4$, prý je po šesté večer. Jsme ospalí, neřešíme to. Jsme ale udivení, že jsme nedostali žádné razítko. Hranice s El Salvadorem přecházíme zanedlouho poté. Náš řidič ale nezná cestu do El Tunco, je tu prý poprvé…

El Tunco nám doporučoval každý, ale pláž tu není žádný zázrak. Je to tu dražší, ale není to hrozné. Večer skvělé jídlo a nádherně osvícená pláž. Párty.

El Tunco El Salvador

Na pláži je spousta psů. Jednoho jsem si vycvičil na nošení piva

Cenu hotelu jsme samozřejmě ukecali. Spal jsem venku, všude spousta komárů a pořád se mě držel průjem. Sousedi bylí místňáci, naprosto bezohlední. Hrozná noc. A co víc? Kohouti tu kokrhají celou noc!

Další destinace hlavní město, podíváme se na vykopávky a přespíme tu. Prohlédneme město. San Salvador ale není turistická destinace, není tu nic. Zajímavý byl jen trh, holky i kluci vás lákají, osahávají, tahají za ruce a přemlouvají ke koupi. Našli jsme hotel, údajně v bezpečné čtvrti. Horší díru jsem neviděl, ale ukecal jsem to na 10$ pro 7 lidí! Nejlevnější hotel za celou cestu, ovšem jen 4 postele a záchod v pokoji, bez prkénka, bez stěn, nešel spláchnout. Šílená díra.

Vykopávky měli zavřeno, nakonec jsme je ale ukecali a dokonce měli tour zdarma i s průvodcem! Nestálo to ale za to, byla to nuda. Průvodce mě pořád pobízel ať to všechno fotím, ale opravdu nebylo co.

Po výletu jsme se vrátili do hlavního města, bylo teprve odpoledne a ve městě se začali objevovat civilové s kuklami, brokovnicemi či samopaly. Taktéž spousta ozbrojených vojáků a policistů, všude. Šel z toho strach. Prošel jsem kolem 2 ozbrojených týpků, za nimi klečel muž, ruce za hlavou, čelem ke zdi, ve zvratkách. Takové scenérie na každém kroku, měli jsme toho dost, sbalili jsme se a odjeli z města.

Autobus byl klimatizovaný, nastydl jsem. Nesnáším klimatizaci. Proč to proboha tak přehánějí? Kord když je venku vedro jak blázen.

Pozdě v noci jsme si našli hodinový hostel v Santa Ana. Ano, byl to bordel. Cenu se nám ale povedlo opět usmlouval. Bordel měl ale spoustu super features – vypínač na světlo, na muziku, zrcadlo na stropě a vlastní koupelnu.

Policisté nás tu opět straší, místo vysvětlení cesty nám raději dělají eskort až na poptávané místo. Přitom je to tu v klidu. Proč jsou proboha všichni tak vystrašení?

el salvador san seesaw swing el imposible

Houpačka z ostnatého drátu v místní škole, no proč ne…

V El Salvadoru se platí americkým dolarem a taky tu tak napůl používají a nepoužívají metrický systém.

Ráno jsem objevil v obchoďáku krásný muffin, ale nemohli mi ho prodat kvůli chybě v systému pokladen. Grrrr.

V autobuse na cestě dál potkáváme týpka mluvícího anglicky, takže konečně někdo otravuje i kluky, kteří nemluví španělsky. Máme namířeno do parku El Imposible a týpek straší, že nás okradou a nejspíš i zabijí. Všude jsou totiž gangy a bez policie či ochranky ať to ani nezkoušíme. Další kecka.

V autobuse si kupuji kokos za 50 centů, je zbaven skořápky, oloupaný a je dokonce plný mléka. Výborné!

Tato oblast není turistická, koukají na nás s podezřením. Hotel 8$, nejdražší z celé cesty. Večeře však za pouhé 2$, super hovězí steak. Hotel byl první kandidát na první teplou sprchu z celé naší cesty, ale ne-e.

Hike nějakou chvíli trval, ale byla to pohoda. Utíkám skupině, jsem rychlejší. V tom slyším auto, vystrašen řečmi týpka se schovávám, na korbě 4 muži se samopaly. Byli to ale vojáci strážící anténu na vrcholu. Ptám se na cestu, povídám si. Velitel říká, že je to tu naprosto bezpečné.

el san salvador el imposible

Po přemlouvání s námi dali i fotku, ale ne a ne se usmát!

Chutnáme pomeranče, obdivujeme obrovské sítě pavouků a užíváme nádherný výhled na Pacifik a Guatemalu. Nádherné ticho.

Cestou zpátky se opět kus vezeme pickupem, ale tentokrát chce víc peněz. Přesto platíme stejně a odcházíme. Obírat se nenecháme.

Dostáváme žízeň a v českém duchu vykupujeme všechny piva v místním obchodě. Situace mi připomíná hospodu na mýtince, protože paní z kšeftu není vůbec nadšená.

Večer se na nás holky opět chichotají a stydí se nás oslovit. Potkáváme mormony, kteří tu šíří slovo boží už přes 2 roky. Tady v malinké vesnici, kde je věřící naprosto každý.

Spousta lidí tu vyhazuje odpadky na ulici. Dokonce i za jízdy z autobusu! Pak se není čemu divit, že je tu takový svinčík.

Strašení pokračuje, místní tvrdí, ať nejezdíme do Guatemaly, tam už je to totiž opravdu nebezpečné!

El Salvador mi přišel asi jako nejnebezpečnější země z celé Střední Ameriky. Je to také levná země a kdyby tu nepoužívali americký dolar, určitě by i bylo líp. Ostatně tu prý lidem platí v původní měně a lidi si musejí sami směnit na dolary. Praštěné. Jinak je to ale nádherná země a stojí za to ji navštívit.

Položka Cena
Honduras hranice 4 $
Pivo 1 pinta 2 $
Hotely 3-8 $
Oloupaný kokos v buse 0,5$
Pupusa 0,5$

Fotky na Flickru
Videa na youtube

Líbil se vám článek? Máte otázky? Rád s čímkoliv pomůžu, na vše odpovím 🙂 Budu rád za jakýkoliv feedback.

Nicaragua

V prosinci 2014 jsem se vypravil procestovat Střední Ameriku. V té době jsem studoval v Kostarice, tak jsem měl na takovou cestu už dávno políčeno. Jako první země byla na seznamu Nicaragua, kde jsem strávil 7 dní.

Jen dostat se do Nicaraguy byl problém. Z Cartaga jsme vyráželi asi ve 4 ráno. V San José jsme byli před pátou, ale nádraží bylo 3 km daleko. Krosny máme opravdu těžké. Na nádraží se dozvídáme, že je další bus vyprodaný. Čekáme 90 minut na další, který nakonec odjíždí o 20 minut dříve než bylo psáno. Cena asi 200,- Kč do Peñas Blancas, čili přímo na hranice. 6 hodin jízdy. Dále platíme 8$ za opuštění Kostariky, na lístku je ale jen 7, poplatek za servis. Podvedli nás. Vstup do Niky 12$ a poplatek 1$ za to, že jsme bílí. Fronta na migrační 4 hodiny. Dále stíháme už jen chicken bus za pouhý 1$ do Rivas, kde raději přespíme.

costa rica kostarika nicaragua chicken bus

Chicken bus – když máte štěstí, pojedou s vámi i slepice

Z Rivas jsme ráno jeli do San Juan del Sur. Pěkná pláž a celkem přívětivé ceny. Skvělí lidé a levný rum, toť první pocity. Z pláže je vidět kopec se sochou ježíše, cestou jsme si stopli auto a dostali se až nahoru, zdarma. Byli to 3 týpci ze Salvadoru, na otázku kdy se vrací, odvětili: „Snad nikdy!“

Znovu pociťuji obrovskou výhodu mluvení česky v naprosto cizí zemi, všichni nadáváme a v plném pokoji po sobě pokřikujeme kombinaci zámku.

Další destinací bylo úžasné Ometepe – ostrov uprostřed země, tvořený dvěma vulkány. Na ostrov jezdí levná loď, nedoporučuji ale jíst fazole před nástupem. Našli jsme úžasný eko-hippie hostel a konečně spali v hamace. Ráno yoga. I přes izolaci ostrova tu bylo úžasně levno.

Jeden den jsme si půjčili motorky, původní plán byl koně, ale to bylo dražší. Za celodenní ježdění v náročnějším terénu, přes 80 km, jsme zaplatili benzín asi 60,- kč. A to jsou tu benzínky značně dražší než na „pevnině“. Jednomu z nás se ale podařilo motorku nabourat a chtěli po nás 500$. Když jsem se ohradil, že je to sprostá krádež, odvětili mi „No a? Krade se všude“. Nechal jsem je zavolat policii, ale žádná nepřijela. Španělština se mi výborně hodí, ušetřila nám spoustu peněz. Minimálně na tomhle incidentu 180$. Holanďankám jsem ukecal cenu za motorky, pomohl když potřebovaly a večer za to dostal pivo a číslo 🙂 Za zmínku snad ještě stojí, že jsem na danou motorku neměl papíry a pár kluků nemělo papíry vůbec. Potřeba to tu ale očividně není.

nicaragua cows vacas vaca poor

Občas musíte zastavit a počkat až krávy projdou…

Další den vulkán Maderas, ten nižší. Výšlap byl celkem rychlý, ale náročný. Klouzalo to a byla celkem zima. Vyšli jsme asi 1300 m převýšení za 4 hodiny a pak šup dolů, poobědvat u jezera, přímo v kráteru. Dolů za 3 hodiny, skoro běžíme, bez pauzy. Cestou pijeme vodu z pramene, guide říká, že je v pořádku. Dalších 6 dní několik z nás bojuje s průjmem. Poučili jsme se a už jsme opatrnější.

nicagarua america central volcano maderas ometepe

Oběd v kráteru sopky, u zamlženého jezera

Záchod se tu zasypával ryží a viděl jsem tam kudlanku. Také jsem ochutnal nezralou kávu, roste tu toho spousta.

V autobuse tu vybírají peníze za jízdy, když je autobus pořádně narvaný. Hrozná hloupost. I já se svým metrem osmdesát mám problémy se vejít do sedaček či na stojáka.

V téhle zemi jsme asi nejvíce využívali taxi, občas totiž stálo stejně jako autobus – třeba 13,- Kč za 15 minut jízdy. Jednou jsme vzali dvě taxi a jedno stálo 60 a druhé 70 NIO. Podvedli nás, byl to ale rozdíl 9,- Kč, tak jsme to neřešili.

Do přístavu na ostrově jsme jeli opět taxíkem, ukecal jsem cenu pro všechny. Ze smlouvání se pomalu ale jistě stává sport. Poprosil jsem řidiče, ať mě nechá řídit. Cestou se vyhýbám stádu krav, prasat a spoustě zpomalovacích prahů. Silnice jsou v celé zemi dělány především ze zámkové dlažby, nechápu jak se to může vyplatit. Řidič taxíku se chytá za hlavu, má strach, že jedu moc rychle, pak mě ale chválí, že řídím moc dobře a jestli prý mám řidičák. Měníme se kousek před policejní stanicí, píchl jsem. Nemáme hever. Ujíždí nám loď. Nadzvedáváme auto ručně, vše dobře dopadlo.

Kupuji nejdražší jablko v životě, kolem 30,- Kč. To jsou tři lahváče! Zdravě se tu žít nedá.

Další destinace Granada. Nemůžu uvěřit svým očím, to město je nádherné! Tedy, relativně ke Střední Americe. Každopádně jsem to nečekal, všechna města tu jsou hnusná a určitě nejsou turistickou destinací, kromě Granady. Opravdu hezké. Ale není to Evropa.

granada nicaragua town pretty

Nejkrásnější město Střední Ameriky, co jsem zatím viděl

Pořád je tu levno, kupujeme hamaky, trička, brýle. U všeho samozřejmě smlouváme. Platíme třeba i čtvrtinu původní ceny. Baví mě to.

Trhy jsou tu úžasné a nádherné, lepší než v Kostarice. Mají tu však i maso, od kterého odhání mouchy.

Následuje další hezké město, León. Líbí se mi tu více jak v Cartagu. V Leónu kupujeme volcano boarding na Cerro Negro. Vulkán je aktivní, nedá se na něm ani udržet ruka. Hike je nenáročný. Volcano boarding sranda, ale víc se mi líbil vulkán, stojí se na něj podívat i tak. Je tu cítit síra a vidět výpary.

Cestou z boardingu skáče kluk z korby a utrhne si nehet, všude krev. Běžím pro řidiče a lékárničku. Řidiče to vůbec nezajímá, cítí se otráven. Dochází mi, že lidi tu nejsou tolik přátelští.

I limonády jsou tu levné. Cenově naprosto jinde než Kostarika.

Z Nicy bereme shuttle do El Salvadoru, spousta lidí nám to říká, že je Honduras moc nebezpečný. Což nám říkalo i spousta lidí předtím a podle statistik vražd mají pravdu. Tak byl plán ním jen nezbytně projet. Cesta k hranicím šílená, my, autobusy i náklaďáky přejíždějí do protisměru kvůli dírám. Už nikdy si nebudu stěžovat na české silnice.

Spousta místních jezdí do Kostariky vydělávat a vrací se jen v nutnosti za rodinou. Obě tyto země spolu mají hrozné spory a lidi se navzájem nemají moc rádi. Mají své důvody, o tom třeba jindy.

Stejně jako má Panama kanál, staví se i tady. Měl tu totiž být původně, ale Nicaragua to zamítla, tak se postavil v chudší Panamě. Ta je ale teď nejbohatší, právě díky kanálu. Nikdo ji to ale nezávidí, jen se oddělila více chudoba od bohaté vrstvy. Všude mrakodrapy, ale příroda šla do háje. Proto se sem určitě chci podívat znovu až bude kanál. Jestli to dopadne stejně.

Nicaragua je ohromně nádherná a přesto levná země. Spousta lidí se živí zemědělstvím, prodejem nebo žebráním. Lidi jsou chudí, nejedí a z toho hloupnou. Polorozpadlá, hnusná chýše a před ní sedí hezky oblečená krásná dívka s tabletem v ruce, klasika – image je pro práci na trhu to podstatné. Taky tu mají rádi dolary, klidně i sleví, když jim zaplatíte ve stabilnější měně…

Z celé Střední Ameriky jsou tu dle mého asi nejkrásnější holky. Je to pořád latina vzhled – větší prsa, silnější, tmavší a maličké.

Tajemstvím mi trochu zůstává východní část země, nikdo moc neví co tam je.

Položka Cena
Opuštění Kostariky 7+1 $
Vstup Nicaragua 12+1 $
Bus hranice->Rivas 15-20 NIO
malé pivo v hospodě 27 NIO
hostel 4-5 $
rum Flor de Cana, 1l, 5 let 6 $
Ometepe – motorky 25 $
Bus San Juan del Sur -> Rivas 25 NIO
Hamaka 9 $
Guide na Maderas 8 $
Tacos 29 NIO
Mojito 30 NIO
Tílko 95 NIO
Bus Granada -> Managua 30 NIO
Ananas 20 NIO
Shuttle León -> El Tunco 57 $
Volcano Boarding 20 $

Fotografie na Flickru
Videa na youtube

Líbil se vám článek? Máte otázky? Rád s čímkoliv pomůžu, na vše odpovím 🙂 Budu rád za jakýkoliv feedback.